Věnováním dcer Ti Věřím v ctnost ptáků A stačí mi pírko abych umíral smíchy (j.d.)

...oněmění...

Na doteky Těch kteří se lidé bojí
snad otevřít pomalu
snášel se modravý prach Chtěl-li
se třpytit dokázal to zaoblený Někde
v koutu souhrou slunečnic jako vystřižených
z papíru Krep a plyš a jiné hračky Obalený
pavučin co vysajou se z pavouků

"Odrazy klíčů žijou

Je to tak...

Je to jako
přejet hranou ruky po ostrém papíru
českého evangélia ryb Pro dušné myšlenky
najdu svou črtu perem I Inkoustem na ocucaná bříška prstů
kape A kdekdo si vědomí nazve po tajuplné značce tabáku
A Telemachus se holí v péřové bundě červenou

Cinkání klíču žije dobou monologů Dodržují a kanou
v cize se tvářícím Panoptiku odjinud"

I.

Poslouchal jsem v klavíru tuto zvláštní teplou zimu
pršelo Byla taková divná zima
Zima jako leden a všude zpívali ptáci
Poslouchal to se zatajeným dechem
Po nose mu stékala kapka Pršelo
a tak pršel také
Rozeběhl se a křičel Lidé se otáčeli
někteří A smutně se rozléhalo ulicí
"odleťte Odleťte (unaveně) než bude pozdě
nikdo neodpovídal lidi se už ani nezastavovali
péřovka na zimu promokla a s přibývajícím ranním
světlem ozýval se zpěv ptáků Víc a víc

Bude to smutné až najednou s prvním ledovým sněhem který
přikryje pojízdné bránice a všechny lidi co jsou dál a nezastaví se
všichni ti ptáci pomřou - řekl david
Byl to David Předníšunka držel v rukou malou žlutou hvězdu
a cítil vlhko které prostupovalo jeho úplně promočenou péřovou bundou
Hrál si s ní a občas se píchl do prstu o jednu z ostrých hran Ještě se neholil Ještě neměl co

Malá rozmluva géniu Chlupatá zápěstí se třou
jako ryby v řece a někteří polykají kamení
Viď davide Kreslil si ptáky na poštovní známky
a sbíral je s oblibou oblizoval nasládle lepidlo z jejich
povrchu Rozestavěl je na svém stole a se zavřenýma očima
čekal až se zvedné vítr a rozfouká je Vlasy se mu draly
přes oči Pozoroval je Pozoroval své ptáky
Zaslechl cinkot klíčů Někdo otevřel vrzající dveře Konečně vzlétly

(Na skále Zvrtla se mi noha
Všude natahují po nás své dlaně větve
Jsou jako živé Vím to A slečna
Drží se skály Je pode mnou a Pláče
Ale co to - co to!
Dlouho už se neudrží Pozoruji
V dálce domy Krásný den dotýkají
Se ho oblaka Těchto domů Dotýkají se oblaka
A chtějí spát Palec s ukazovákem se mi lepí medem
Krásná vůně A slečna křičí a drží se už jenom jednou rukou
Někdy spadne a Probudí všechny spáče Bude
To zlé ale přežije ten pád Oblaka jsou tak blízko země
Dotýkají se i mne Dopadla a rozsekla si hlavu o dálnici
Pronásleduje mě Ta slečna Je nahá má odřezaná ňadra
A z hlavy je jí vidět mozek Krev neumí nic předstírat
Pouze oblaka Stačí když se mi v náruči rozpláčou)

II.

O dětech z kostela

Dokonale lze sledovat uplývání času Sklo nemá pevnou kristalickou
Mřížku A nebo nikdy nevychladne David se dotýkal vitráží v kostele
Dole jsou tato okna plná světců tlustší než nahoře
Ovšem co je přesvědčení
Co je fanatismus
Možná oblaka dokážou být obojím
Ta okná stékají staletí
Stékající sklo vitráží je reálnější než sen
Olovění svatí Olověné děti
Olověné stékající přesvědčení mučedníků
David se dotýkal Dotýkal se poslední dětské výpravy
Svaté země

O oněmění

O neopakovatelnosti

V štiplavé zimní noci
která dávno odvála zpěv s párou
rumu úst rozsypávali muži v černých kabátech
na zamrzlou vozovku šedý dětský popel
Téměř nikdo po ní nejezdí Není to křížová cesta
Ale byla to sláva panečku to vám povím
Sláva všech katů Sláva zemřít
protože na hřbitově je navždy mír jenom občas
rušený nedalekým bzučením včel

Do opuštěných zrcadel usedá prach a natahují se přes ně pavučiny

"Žijeme-li v zrcadlech
všechny naše pohledy emoce i vlasy
se odrážejí od cizích zrcadel
která nás míjí"

Některé pokoje jsou osamělé a ve všech jsou zrcadla

Celé dny si měla ponořené
v kapsách
své ruce
"I v cinkání klíčů může existovat příběh"
Spal jsem Prohlížela
sis své ruce
byly zašedlé a zvláštně scvrklé
ale voněly Cítila si jejich vůni
dotékaly se medu Spal jsem a
zastřeně slyšel bzučení včel
zatímco sis pohrávala po kapsách s mým sněním

III.

Kat František často sníval
nosil ošoupané tenisky
a dotýkal se potoků kdy se mu zachtělo
(jakkoli dokázala být mašle v jeho vlasech již ztrouchnivělá)
Nejradši v kavárnách ovšem
Říkal si sběratel...
usedával mírně vzrušen a s nepatrným
výrazem šátral rukou pod deskou stolu
Vždy když se zářivě usmál přišlo jaro
Zářivě se usmál a jeho prsty se dotkly
lepící hmoty
někdy jahodové, větrové, jablečné, kukuřicové,
skořicové, pálivé na dotyk, prosté
říkal si sběratel žvýkaček
a Ta mašle patřila jeho dceři

Kat františek byl tichý a vždy upravený
a hrozně rád si prohlížel vyluštěné křížovky
měl jich doma na celé stohy
zakopával o ně a přeci jen dávali mu tu
jedinečnou šanci zapomínat
Dveře od jejího pokoje byly celé roky zavřené
vše bylo tak jak tam zanechala naposled
i ta zpropadená mašle modravá
Tenkrát se zapomněl oholit No věřili byste tomu
Na popravu vraha vlastní dcery
Zapomněl se oholit Přejel si rukou po krku
ooooo Už dlouho se Telemachus neoholil
když nadzvedl sekeru nad sebe na chvíli se mu zdálo
jakoby tento pocit neznal
S dopadem se vyděsil Ještě nikdy neměl při popravě erekci
to byla jeho poslední vykonaná poprava
od té doby byl tichý a sbíral zvýkačky nalepené
na deskách stolů a vyluštěné křížovky

Její pokoj byl zavřený celá léta
bal se ty dveře otevřít
Ne snad nad dávnou připomínkou
která ostatně po letech dokázala již pomalu vyblednout
Ale bál se aby v onom pokoji neuviděl tvář jejího vraha
nikdy se mu ani když jej popravoval nepodíval do obličeje
Bál se ohromně ale zároveň jej vábila jistá nepřekonatelná
síla Co když tam nic není Jenom pár ztracených vyluštěných křižovek
které vítr prohnal skrze dveře až do jejího pokoje Možná
by i pod stolem našel nějakou žvýkačku Ta by tedy byla cenná
Už ani neví kolik je to let Ovšem pokoj nemůže
zmizet ale vrah ano Pomalu se dotkl kliky Ozval se cinkot klíčů Bylo trochu legrační
že klíč šel v zámku stuha Vrzání se dalo očekávat ano
ostatně panty nenamazal stejně dlouho jako nebyl uvnitř
Otevřel a nahlédl dovnitř
nahlédl dovnitř
a v očích nic
nic než slzy
nic než prach
a také nic než pouhé a tiché oněmění
když mu vítr do očí vmetl krásné - ručně malované známky plné ptáků

(Jsem-li Oblaka
Nebo pouhý vrah vyhrožující z televize
Tento jed dokáže zabít kohokoli v jediné vteřině
Dal jim ho všem Koni Psu Ovci Kočce
Popadali jako domino všichni tak hebce přes sebe
Dokázal být i obětí Najednou černochem který prchá před tímto šílence
Po schodech které připomínají soulož a nekončí vyběhl z baráku a strach ho přemohl
Vše mohlo vybouchnout Ale nakonec
Jej dostal s prasátkem zrcátka Svítilo mu do obličeje Usmíval se
A první rána nožem vedla přes krk Krvacel a tepny odrážely
Slunce Přes obličej rozevřené rány a poté Tiše ho táhl
Ulici Nikdo ani nedutal Akorat začalo jaro
Probudil se a do těla měl vrostlý igelit
Pozoroval to hodný kat františek Pod igelitem se bělali hýbající se červy
Černoch ležel na stole vypadal v pořádku Maso bylo žráno
Střevo vedlo ven zpod stolu a kočka do něj kousala Napadlo jej to
Napadlo a Tak velice odvážně vyslovil vše nahlas Vrah i černoch na františka pohlédly
"Jsem-li oblaka" opakoval "Jsem-li oblaka
v moci včel pak
kéž mne k smrti ubodají")

Zdálky šlo zaslechnout bzučení včel
alespoň na chvíli - mít možnost zapomenout na smrt