Poutník

POUTNÍK

Poutník prochází Tvým tělem a duší a myslí

a Ty ho cítíš a potřebuješ a miluješ

a on Tebe zná a potřebuje a miluje

a občas se ztratí.

Ale vždy se zase objeví

s nesmyslným východem slunce každý den,

kdy rosa zapaluje lesy kolem Tvých životů

a žíly se bortí pomalu a bolestně.

Ta bolest je ale nádherná a přebytečná

a neumí nenávidět a brzo Tě začne bavit

a skoro Tě pohltí svým jasem a světlem

pramenícím z dalekých zdrojů uspokojení.

Jakkoliv budeš chtít, tak daleko Poutník půjde,

jako temný průvodce Tvého předurčení.

K ničemu, k nikomu, jen k jedné hvězdě z miliard,

které vládnou obloze a vesmíru.

Použitá a znásilněná osobnost pak vstane

a usmívá se po věcech, které hýbou Tvými údy

a pronikají hluboko do plic a Ty nemůžeš dýchat,

jako Bůh uvězněný v chrámu nenávisti.

A Bůh umírá a Ty též a jediný, kdo Tě zachrání

je Poutník Tvé duše, který usnul hlubokým spánkem

a je Tvým úkolem ho probudit, anebo se vydat na cestu

a být Poutníkem krajiny neviditelných ctností pramenících vzhůru.

A až se staneš Poutníkem, pojď ke mně

a vyveď mě z jeskyně hluboko pod zemí,

schované v nebi, letícím na všechny strany nekonečnosti,

a pak se raduj z objevení radosti mrtvé zdánlivosti.