Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTak snad někdy příště...
31. 01. 2007
7
11
1422
Autor
NEVE
Tak na půl skutečný příběh
Po kolikaté už?Jo,po sedmé.Ach jo,tohle snad nikdy nezkončí.Pořád ten stejný kolotoč.
Zase jsem musela sežrat ty zasraný prášky.Říkám si a biju se přitom do hlavy.
Sestřičky už znám jako svý boty a ony mě taky znají a říkají mi křestním jménem,což druhým ne.
Skupina!Z přemýšlení mě vytrhne pronikavý hlas sestry Aleny.
Tak společně se skupinkou ženských sestupuju po schodech dolů do suterénu.Lehám si na karimatku.
Přichází psycholog,sedne si a hodí vlasama.Podívá se na mě a říká,že mi nebude opakovat pravidla,že je znám od minulýho pobytu.
A mě je to jedno mám někde nějaký jeho pravidla.
Zavřu oči,ale jen na chvíli,protože cítím,že on se na mě dívá.Ach Bože,jak já tohle nesnáším.
Čeká,že mu řeknu proč jsem to udělala.Obehraná písnička.
Protože se nesnáším,protože nesnáším tu zasranou nemoc,odporný lidi a ho taky nesnáším,ale nahlas neřeknu nic.
Ale on stále čeká a naléhá a tak mu říkám je mi fajn.
Nevěří mi to,vím to.Kývne hlavou a očima se podívá na ostatní pacientky.
Nechává mě být,ale vím,že je to jen pro dnešek.Vím,že zítra mi to dá vyžrat.Ale to už tady nebudu říkám si.
Mám plán a snad se vydaří.Už nevnímám,co říká nějaká ženská,je mi to jedno.
Večer se mění služba.Přichází sestřička Barča,je jí dvacet pět.Mám jí ráda a zároveň nesnáším.Divná kombinace.
Kouřím venku a Bára je ticho,potom mi říká-Míšo,tak jaká?A já jí říkám-blbá!
Chápe mě a dál už se na nic nevyptává.
Přemýšlím nad mým plánem a moc doufám,že mi výjde.Bára odchází a nějaká ženská mi něco říká,ale já jí neposlouchám.
Je noc a já v pyžamu sestupuji ze schodů.
Sesterna je otevřena,takže mů plán na půl vyšel.Pomalu se proplížím do denní místnosti a vidím Báru a sestru Inku,jak se dívají na televizi.Mám pár minut,než půjde jedna z nich do sesterny.
Vyhrála jsem říkám si.
Jdu do sesterny a vezmu všechny prášky,hodím je do sebe a mám pocit,že jsem vyhrála.
Příjde konec,sladký konec.Vyhrála jsem nad tebou ty svině.
Nadávám svý nemoci.Vyyhrála jsem!
Jenže ráno se probouzím na metabolický jipce.A je to v prdeli říkám si.
Ale co,tak snad někdy příště...
11 názorů
To je hodně zvláštní příběh a něco mi dost silně připomíná, asi můj život, také jsem tohle zažila a nejspíš ještě zažívám... Máš za to * Btw: Přichází psycholog,sedne si a hodí vlasama. // Tahle věta je skvělá:)
tohle je moc dobré...alespoň ten příběh je teda moc silný.
to je o tobě:((?
*
Víš Míšo,my kouřili venku před budovou i s Barčou a
ty věty jsou pravdivé.Tak jak se mě Bára zeptala,tak jsem jí odpověděla:-)díky za kritiku
Moc pěkně se to čte a celá povídka ve mě zanechala silnou stopu. Je dobře napsaná a člověka chytne u srdce. Opravdu se mi líbí.
ouvej, tohle ne... to už je pak neodvolatelné... ale je to silný příběh a zaslouží si */