Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePečeně
Autor
angelik
V lodžii na výsluní hrát
sedavého harlekýna mezi upocenými zdmi.
V nočním rozjezdu větévky
stromu v plicích zmohutna prodýchat, hřát, jen
neplýtvat
dechem
mezi vodorovníkem Štíra,
plínou batolete a trhavinou
značky víra,
vědět,
že stejně
daleko
po hlavě
nedojdete.
Dva, jak kocábka zlomená uprostřed,
sdělená
trapně jednoznačným rozpůlením srdce na provázku, jedna půl je moje, druhá tvá a když se rozdělíme,
budem dva.
Dva.
..v tepotu zplodin klopýtám..
V kapkách obkreslená silueta tvého
stínu,
bez pohybu,
jen krůček vestoje zmateně mihne se
o pár stupňů doprava.
Na stranu "ano",
ano, jsem bolavá,
dnes v noci i těsně po poledni..
Tma.
..do nikam..
Hnědavý vlásek zvedni.
Jsem ubitá.
..má
40 za minutu, už
docupitá..
Po roce chovám svou ranní
prvotinu v hlavě,
je ještě slepá, prozíravě
ji tisknu, ale mám strach, že
motýla v dlani, víš...
taky poničíš.
ztebetání po těle,
melodie hraná v moll
ňák vtíravě vesele a
šňůrka v hrdle zašitá,
já,
jak přechodný šíjita
tě pohladíme s úsměvem.
..až budeš brunátný, až budeš namodralý...
..já a tvé dvě...sličné panny..