Jsme potomky Země?

Dříve v mládí sem já lezl po stromech, byly sme přáteli, videly mou krásu a já jejich, dovedely mě k radosti. Jak šel čas, tak sem na své přátele pozapomněl. Nyní hlásím se o návrat k nim, ale již nechtějí mne přijmout mezi sebe, nevidím v nich už tu krásu, jako v dobách, kdy jsem byl bez starostný...kdy je človek svobodný?

v zajetí dlouhé chvíle

já kráčím polaskat se

se stromovím


vejdu do království jejich

a hle nevšímajíc si mne

se stále sobě klanějí


mne zavrhli již

jejich větévkou v mládí bývajíce

nyní jak cizák co plody jen užírá


hněv vchází ve mne

jak srdce dřevěná rychle zapomínají

a své staré lásky vyschnout nechají


hle pěvec nicotný

tónem výsměšným

hledí na mne s poza korun svých přítelíčků


ha kapka poslední

bídák nicotný


ze mne se dřevorubec náhle stal

pak jen šelest smrti nese se povětřím


sklerotik se sune k zemi

a troufalec s ním

křidélka má vzlétnout může

avšak hrdě k zemi padá

s písní poslední


kde jsou ty časy

kdy pojilo nás přátelství

---