Nekonečná píseň

kdykoli lze přestat číst...

Fantazie se rozletěla...
Květinu vkládáš do vázy,
objevíš taje mého těla,
tělo jak hebké závaží

něžně přitiskne se.
Na modré nebe
se modrý motýl vznese
Chci jenom tebe,

v tobě svět celičký,
krajino štěstí,
milovat navždycky.
Máš v očích hvězdy,

co tak jasně září?
V něžném vlnobití
v objetí tvých paží,
jak motýl v síti

navždy jsem utonula.
V tom něžném objetí
na svět jsem zapomněla.
Snad prošlo století,

snad jenom chvilička,
v té chvíli krásné
jsem zase maličká
a spěchám za snem.

Teď vím že sny se plní
a láska že je věčná
nekorunuj ji trny
můžem do nekonečna

snít svoji pohádku
tisíc a jedné noci.
Jak jarní zahrádku
chci pěstovat ten pocit,

že jsem dar, jenž se dává,
sama obdařena,
že štěstí přetrvává,
to štěstí, že jsem žena,

žena, jíž přály sudičky
- daly mi poznat tebe
v tobě svět celičký
v tvých očích modré nebe...

---