Krajková košilka

Kam jsem se to až zatoulala
dívám se do výkladní skříně
očima hladím zašlý čas
který tu vykukuje vlídně
na ulici

ve vitrínce dva kominíci
baletka bledá
malý psíček
pán zvedající kapesníček
skleničky cinkající kdysi
úsměvy které na nich visí
přikrývá prach

vcházím do krámku který dýchá
dětstvím
babičkou
pohádkami
sny s realitou zase míchám

procházím opět vzpomínkami
které
zde nedokážou postát samy
panenky tulí se tu k sobě
sošky se lesknou rozkoší

...a na koši
tam v rohu leží
košilka noční
lenoší

snad vzpomíná si na ta léta
kdy svlékala se s radostí
kraječky kůži lemovaly
co hladila ji hebkostí

Kdepak ta dívka nyní spí...?
dumá košilka krajková
a vůbec možná netuší
že zem nás všechny pochová..

---