Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAnonym (7)
16. 02. 2007
12
15
2260
Miláčku
věř mi
přeju si
ať přát si nikdy nemusím
ať vše
nač myslím
odčítáš mi z očí
ať vše
co říct bych ti kdy chtěla
z posunků poznáš
mého těla
ať vše
zač děkovat ti budu
čím obdaříš mě beze studu
svým srdcem slyšíš
beze slova
tak konečně už začni znova
ne slovy
jako supernova
mé jádro žhne
a ty jsi ... kdo ví ...
milenec stále papírový
15 názorů
...pouštíš se do všeho s tak neskutečnou lehkostí, že být skutečná, nikdy by ses nedotkla nohou země...:-)... ale to psaní máš přímo v krvi
Hale, ty říkánko : tohle jsou věci takové, že jsem ti je dlabal i já, který osobní lyriku moc nemusím. Pak jsi mi naznačila, že to nejsou autentické prožitky - takže co ? Fantazie ? Prd - tohle nejde napsat bez osobního angažmá (tak jako nezahraje věrohodný porod herečka, která nerodila). Ostatně to řekl stručně a výstižně Maasek
Jarmila Moosová Kuřitková
16. 02. 2007Jarmila Moosová Kuřitková
16. 02. 2007Usmáty_autor
16. 02. 2007Jarmila Moosová Kuřitková
16. 02. 2007
mám vůbec cenu něco k tomu psát? myslím že tvé básně žijou...životem spousty lidí...