nečekaný záchvat smutku

v aleji zářivých zahrad

brodíme se klečící zimou

ty, ohnutá nesmyslem všech vztahů

usrkáváš horko v sobě           třpytí se ti v očích

a prostor kvete v plíseň

prýštíš ve střepy

chodí kolem bosý a cpe ti je po hrstech do krku

vdechuješ ho silněji v naději že svět třeba praskne

a vysklí se

nechceš ani zapomenout ani si vzpomenout

pocity klovou tě do kostí

čiré chvějící se pomatení mazlíš si pod prsty

snažím se mačkat tvou touhu co šumí ve mně

ale jsi až přespříliš ty

nestačím ti, měním se v páru

tak touláme se nocí a ty máš právo urážet všechny grafiky

a provazochodce když chceš, stejně jako to dělám já

změnila bych dnes v noci směr

držím tě za ruku

pojď projdem se spolu a ukradneme světu smutek jen pro sebe