Pokoj č.4

"Postel jako bitevní pole." Hezká fráze.
Zvlášť teď, když se schyluje k poslední bitvě.
Budeš bojovat? A budu já?!
Jsem jako rakev, co čeká na trochu života.
Diagnóza missed abortio in grav. hebd. 6
Zbývá jen otázka, kdy zamlknu já.
Muž na Měsíci, nostalgie a jeho: "If you belive..."
Já věřila. Já milovala. Já žila.
A to je vše?

"Dojděte se vymočit a sundejte si kalhotky, za chvíli pro vás přijedeme."
Na popravu, zapomněli dodat.
Chodba, výtah, trochu ŽIVOTA proudí dovnitř jen na špehýrku otevřeným oknem, kapačka, bílé pláště, samé bílé pláště...
"Ničeho se nebojte, jen se na chvilku prospíte a bude po všem."
Po všem...
Bude po pohřbu.
Bez hudby. Bez růží. Bez věnců. Bez pláče.
Jen mě se po tvářích valí proudem horká řeka smutku z osamění.
"Jak se cítíte?"
Nevím a hladím si dlaní břicho bez života.
Bez smrti.
Už jen břicho a pár ŽIVOTNĚ důležitých orgánů.
Břicho, co jsem dva měsíce po ránu hladila studenou dlaní.
"Paní, vnímáte mě? Jak vám je? Nebolí vás něco?"
"Ne."
A jsem slečna. Slečna!

"Postel jako bitevní pole." Hezká fráze.
Zvlášť teď, když došlo k poslední bitvě.
Ty jsi bojovník, co se nedal? A já?!
Jsem jako rakev, co čeká na trochu života.