Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMinuta ticha
25. 03. 2007
2
11
2019
Autor
wišně
cítila jsem se provinile...
Spoutejte mě okovy
leč,
ať se nikdo nedoví,
že železo kol sebe mám
a vám všem sprostě nadávám.
Krk,
obtočte mi provazem,
pak mrtvolu mou vložte v zem.
Ať nepláču a klidně spím,
sama provazem se obtočím.
Jen vodu s ohněm nezkoušejte,
nedošla bych klidu v sobě.
Já vrátím se, na to dbejte!
Radš nechte mě hnít si v hrobě.
Vypusťte mě z okna ven,
ať smím koukat s nadhledem,
jak byste mě trestat chtěli,
nad,
mým mrtvým tělem oněmněli.
Vzlétnout rovně , letět a spadnout pak.
Leč,
aspoň chvíli mít volnost jako pták.
11 názorů
volný pád, a poté duté křupnutí v zátylku,...Uachacha!
někdy takové zkostnatělé,... ale celkově se mi to moc líbí*
První půlka dobrá, pak už se opakuješ.. ale zkusila bych to možná jinak - vymanit se z rýmů a pak by to bylo působivější. Ale není to špatné! borůvko :-P :-D
Vlastina1971
26. 03. 2007
Ta forma je bohužel nezvládnutá...kromě chyb v rytmu je to dost nesouladný mišmaš slov archaických, knižních, a soudobé češtiny.
Smrt (dobrovolná) - důkaz, že nic nemá smysl, že jsme to vzdali, nejvyšší trest pro milující rodiče - za nic...
První půlka je dobrá, ale pak to sklouzne k nezajímavosti.......vim že je to spíš výlev než dílo, ale ta pointa tomu chybí...:)
já tyhle stavy, že se mi ta smrt líbí nebo mi připadá jako jediné dobré řešení, mívám často, ale jen někdy to uveřejním...