CÍTÍM

Ač nevím kdo jsi mimo tu

Vidím Tvé stopy kolem

A jako divoký pes cítím

           SAMOTU

Pod rukama zvířete nechávám zemi zrytou

Toť náznaky pro sběrače vlhké hlíny

V níž možná pak objevíš i moji pýchu

                        SKRYTOU

Ty tušíš ten tichý pohyb v minutách ranních

Kdy chtěl bys z té hlíny (s)tvořit

A sám překvapen – něžně ji hýčkáš

                                    V DLANÍCH

Hluboká dráha prstů nezaniká

Ale strach z pomíjivosti zažehl oheň v nitru

Tou horkou vášní pak rodí se

                                                 KERAMIKA