Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDo vlasů mi ještě zafoukej
01. 05. 2007
11
16
3040
Autor
hrbol jediný
Zrovna, když chtěl jsem špínu z rukou smýt,
ten pláč z kostela šeptal mi
Já přeci v Tebe nevěřím.
Tak jako malá holka
na to krásno své
poprvé sáhne si.
Tak připadám si
a přeci nic dobrého
nevěstí tajemství.
Asi špatně jsem
všechno udělal
a draze platím.
Dopadnout na kolena
a smát se,
ještě můžu Bože,
ještě na posledních
pár sklenic vína mám
z krve Tvé a přeci tak trochu mé.
Teď potěš se s ostatními
Milosrdný.
16 názorů
sestricka.slunicko1
26. 10. 2007MorriconeTheGod
02. 06. 2007hrbol jediný
20. 05. 2007
ano, to máš pravdu ... já jsem se smutkem kamarádka ... kamarádíme se běžně každý den, znám jeho vrtochy ... ale dost ... :o)
Dáši...smutek má barev, netušila bys...a vyrůstá z něj spousta krásných věcí...vzpoměň si co se děje, když se rozhodne plakat Bůh:-)
PAPOUŠKU...úsměv je pestré peří:-)...nezapomeň...pod ním se dá leccos skrýt
...uz jsi nakej plactivej, Vitezslave...
"dopadnout na kolena")
(milosrdny)...nevim.......
střeva prvokova
01. 05. 2007
Že by se mýlil, tím hrbolem jediným?
Leč dílo samo zdá se býti zdařilým!
*T