Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTak se ptám ...
12. 05. 2007
22
17
2138
Trháme zlatým muškám křídla
a zpíjíme se představami
- co je to s námi?
krev nám zřídla?
čím dál tím víc
být chceme sami?
po kapsách stovky amuletů
- už nedokážem sobě věřit
natož pak všemu kolem světu
dá se tak ještě vůbec přežít?
upostřed noci
s nitrem sami
když rozmlouváme - s posedlostí
ztrácí se pachuť beznaděje
ač drahný čas jen lížem kosti
po banketu
spadané na zem
s pocitem
že už není hostí
nám zapotřebí
ach!
jen blázen
či nevědomý
hluchý
slepý
posbírá střepy - v obraz slepí
co kdysi vídal fantazií
- kde silný slabost nepromíjí
naděje vzklíčí
všech a ničí
a mušky svými křídly zvíří
zas čas
jak roční doby čtyři
se v běhu jeho zazrcadlí
básníci
- z nebe na zem spadlí ...
17 názorů
Jarmilko, mluvíš mi z duše... ale tak krásně, jak já to neumím... a díky za tu skvělou chvilku, kterou jsi mi tímto věnovala ... přeju Ti moc krásný sluníčkový den...:-) +T*
krásná T:-) , jen přemýšlím jsou básníci tedy andělé co na zem spadli....či andělé shození padlí?
Fascinuje mě, jak vždycky dokážeš vymyslet přesně padnoucí rým a přitom to nepůsobí vůbec jako klišé..
A myšlenka básně mi taky momentálně docela sedla - kzamyšlení. Dík. *
vitsoft - dopadne podobně,
když básník sklouzne po ......
Jarmilo - umíš. Já nezbožnuji takhle dlouhé básně, ale zrovna tato mi připadá konzistentní... a dobrá. Já sám to cítím jinak, ale je to tím, že jsem vůči životu v jiné poloze. T