Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePříhody Básníka Juana: Juan a Kytarista
Autor
MorriconeTheGod
Příhody Básníka Juana: Juan a Kytarista
Básník Juan sedí v malé zahradní kavárně v Madridu, kochá se okolím a především procházejícími kráskami. Jednu zastaví a pohotově jí skládá verše.
Juan:
Boky - obláčky cukrové vaty,
Tvář jako obrázek svatý,
Rty snad růže lístky okvětní,
…
Procházející dívka:
Nech si ty prasárny, ty šunte!
(uraženě odchází)
Juan:
Beztak už mě nenapadal žádný rým k okvětní.
Číšník Alva:
Obětní
Juan:
To je kravina, Alve! Zůstaň u svojeho roznášení, básnění ti nejde.
A přines mi ještě něco silného.
(Počká až Alva zajde)
Rty snad lístky růže okvětní,
Krásko, buď beránek můj obětní.
Sakra jsem dobrej!
Přichází vysoký, opálený, větrem ošlehaný muž s kytarou. Zeptá se Juana zda si může přisednout. Juan přikývne. Kytarista se představí jako Paco.
Juan:
(po chvíli trapného(pro Juana) ticha)
Tak ty si kytarista jo?
(Paco přikývne. Opět nastává ticho. Juan už se začíná nervózně ošívat. Nemůže si nahlas veršovat, když vedle něj sedí cizí chlap a nedokáže být ani zticha.)
Tak co kdybys něco zahrál!(vybafne znenadání)
Paco chvíli sedí jako by nic neslyšel, potom si pomalu hodí nohu přes nohu, vezme kytaru a začne hrát. Sotva po pár vteřinách už to Juana nebaví.
Juan:
Hm, dobře.(vyštěkne)
Paco přestane hrát a změří si Juana pohledem. Juan už to nevydrží a řekne.
Juan:
Já jsem básník.
(Paco přikývne)
Moh bych ti něco přečíst, kdybys chtěl.
(Paco se ani nehne a dívá se na opačnou stranu)
Tak teda jo, když jinak nedáš.
Třeba tuhle o moři.
Barvy namíchané anděly přímo na nebi,
Vlnky. Nekonečno.
Obraz vesmíru v plochosti našeho světa,
Leží jako přikrývka na nahé ženě,
Samota. Svoboda
Vezmi loďku rybáři a pluj,
Sevřen nebem, sevřen vodou,
A kolem jen širý prostor mezi dvěma modrými králi.
…
Paco
Vím jak moře vypadá i bez těch keců kolem.
Juan:
(uraženě)
hm, ty ses nám nějak rozpovídal.
A co tahle…
Jak smyčec violy
Ten výkřik rozezní
Dlouhé struny větru.
(A lidé v podsklepí
Vyhlédli s lampičkami.)
Paco:
A co má jako bejt?
Juan:
Jak se ti to líbí?
Paco:
Je to horší než chemoterapie.
Juan:
(vítězoslavně)
Ha! Ta byla od Lorca
Paco:
A má bejt?
Juan:
To je klasika! To se ti přece musí líbit!
Paco:
Znám taky jednu klasiku
Šel jednou Juan do sadu,
Šláp na hrábí násadu.
Číšník Alva, který přinesl pití se začne smát.
Juan:
Tak to už by stačilo!
(Vrhne se na Paca a začne ho mlátit do hlavy notesem. Paco se ho jme škrtit a Alva je oba tluče platem přes záda. Vše se zvrhne v rvačku.)
Scénka končí a obecenstvo hází po hercích shnilé ovoce a zeleninu.