Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tvá Múza

23. 05. 2007

1686

Autor

Jarmila Moosová Kuřitková

Ne pouze chlebem člověk živ tak děkuji ti za všechny tvé řádky že smím být sytá jako dřív že zase jsi - a ona s tebou - zpátky ...

Ještě ti létá nad hlavou i v srdci tvém má celu svoji bolístky skryté - zjevné kdysi lépe se jinde nezahojí ... Ještě tvou mysl osedlává písmenka slov když jako z nůše na papír sype mezi řádky jak do notové osnovy když na zátylku usedává či vyskakuje z černé tuše - těm s nimiž boj tu svádí zmatky se nabídne a osloví Ještě ti létá nad hlavou i v srdci tvém má celu svoji bolístky skryté - zjevné kdysi lépe se jinde nezahojí ... Zažíhá světlo dookola strach čůrkem soli odplavuje kde radost - o to víc se směje je emocemi nabitá na zvůlí hluché nezavolá násilí nezná nečaruje bouří se v místech bez naděje a úspěchy? - ty nesčítá Ještě ti létá nad hlavou i v srdci tvém má celu svoji bolístky skryté - zjevné kdysi lépe se jinde nezahojí ... Ustane v letu až ti předá vše čeho kdy jsi býval plný bolesti vděku štěstí z žití všech nahodilých údivů a možná ani pak jí nedá a vyčká příští slibné vlny jež vzbouří nová vlnobití - spoušť ve vesmírném předivu Ještě ti létá nad hlavou i v srdci tvém má celu svoji bolístky skryté - zjevné kdysi lépe se jinde nezahojí ...