Jak dnes žiju

O hodinách

Na zdi mi visí hodiny s tramvají na hlavní ručičce.

Vyndala jsem jim baterky a už týden mám v pokoji tři čtvrtě na sedm, večer.

Dal mi je jeden člověk se zápalem pro MHDčko, spolu s rokem svého života.

Nechal mi tu taky růži, leží usušená u cédéček, a slámového panáčka s šatičkami, kterého dělal ve školce úplně sám.

O kytkách

O svůj stůl se denně peru se čtyřmi květináči sazeniček.

Jinak mám palmu, papyrus, trnitou neznámou kytku, malou dužnatku, kterou jsem ukradla v botanické zahradě v Teplicích, Vánoční hvězdu, keř gardénie, sedmikrásku a červený trojlístek po prababičce.

V tymiánu mi poletují dřapčíci - malé zlé mušky, co ožírají na co přijdou. Když vám zdemolují kytku naplácnou se na žlutý lapač ve vedlejším květníku.

O oknech

Okna mám pod stolem na západ.

Na obzoru mi létají letadla na Ruzyň.

Jednou jsem seděla u otevřeného okna celý večer až už byla tma a dívala se jak přilétávají a spouští se dolů k osvětlenému letišti.

O večerech a palmě

Když večer dočtu Bibli a Dějiny komunismu zapálím solnou lampu pod palmou na stole.

Na stropě mám pak stíny jejích štíhlých listů a vypadá to hrozně tropicky.

Ten pohled dostal kdysi i člověka co měl rád MHDčko a co mi tu nechal hodiny, růži a slaměného panáčka.

Tak dnes žiju. Je to krásné a prosté. A je to málo.