Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Oběd

03. 07. 2007
13
30
5678
Autor
Winter

Jemně inspirováno Thomasem Bernhardem, Milanem Kunderou a asi deseti vteřinami z nějakého včerejšího filmu

-

  „Je to sprostá pornografie,“ řekl mi nakláněje se nad vyjedeným talířem. „Je to sprostá pornografie,“ procedil mezi zuby a podal mi fotografii, málem při tom převrhl mé pivo. Na fotce se žena přela v oblouku do muže, jež byl zpříma vklíněn mezi její nohy. Trupem tvořil kolmici ke spodní straně fotografie, žena jako půlkružnice dokreslovala geometrickou kompozici obrazu: souboj linie s kruhem.

  „Je tohle normální?“ zeptal se mě, když si byl jist, že jsem si fotografii již prohlédl. „Je normální přijít do Fotolabu a nechat si vyvolat svou vlastní pornografii? Stokrát jim vysvětluji: tohle je Fotolab, jim říkám, tohle není Hustler, jim říkám, ale oni se mi jen vysmějí. Závidíš, vmetou mi do očí najednou tykaje, ačkoliv před chvílí byli jen ponížení zákazníci.“

  Dál jsem studoval fotografii, ona scéna zapření ženy do muže mě fascinovala. Ženě bych hádal něco kolem třiceti, muž byl straší, žena měla pootevřená ústa, jako by chtěla vykřiknout – možná překvapením, možná slastí, možná vrozeným hereckým talentem - muž se tvářil velmi soustředěně; vrchní třetinu hlavy měl useknutou rámem fotografie. Je bez mozku, napadlo mě.

  On naproti mně zatím dále pokračoval. Mimoděk si zapaloval jeho obvyklou poobědovou cigaretu:

  „Závidíš, řeknou mi. Nejhorší ovšem je, že já jim nezávidím, že jsou mi zcela ukradené jejich směšné výkony, neboť dobře vím, co všechny tyto pozice obnáší. Pokaždé když objevím nějakou novou, přijdu domů a zkouším ji na své ženě. Zkouším ji tak dlouho, dokud ji neovládnu. Jsem k tomu přímo nucen těmito fotografiemi,“ svěřil se mi, načež upil ze své sklenice; měl ji již poloprázdnou, pěna netvořila víc než drobný kroužek.

  Odložil jsem fotografii a podíval se mu kousek nad oči, aby si mylně myslel, že se mu dívám do nich. Místo toho jsem zapřel svůj zrak do úrovně jeho obočí a pozoroval vrásky, jak se mu míhají na čele. Nikdy se nedívám lidem do oči. Nikomu. Nedokážu se totiž sdostatek zapřít, abych pohled do očí po krátké chvíli neodvrátil. Mé oči bývají přebity očima lidí, které mnohdy ani pořádně neznám. Jen sedí naproti mně, třeba v autobuse nebo zrovna jako on v restauraci, a dívají se mi do očí, jako by je jejich místo opravňovalo dívat se mi do oči, do mých vlastních očí.

  „A ty dobře víš, jak se mi má žena hnusí, jak ji nenávidím,“ pokračoval zatím: „pokaždé, když zkouším ony polohy, náruživě vzdychá a já místo toho, abych se opájel tím, kterak jí působím rozkoš, bych ji nejraději škrtil. Je mi zcela odporná. Přesto dál zkouším ony pozice. A oni se mě potom zeptají, jestli závidím. Jsou to desítky pozic,“ šeptl a na chvíli se odmlčel, zřejmě pro dramatický efekt: „jsou to desítky pozic a stovky anonymním žen, pro které si přicházejí moji zákazníci: muži. Jsou to také stovky anonymních mužů, pro které si přicházejí moji zákazníci: ženy. Nejraději však mám ty dvojice, kdy poprvé přijde muž a podruhé žena, nebo poprvé žena a podruhé muž. Těmto dvojicím nic nevytýkám, i když vím, že v zásadě nejsou o moc lepší než ostatní, že v zásadě jsou naprosto stejní jako jiní, když se fotí při svých pozicích mysle si při tom, jak jsou odvážní, mysle si při tom, že ochutnávají zakázané ovoce. Ale mýlí se, jsou tupě neoriginální. Řeknu ti: příliš mnoho lidí, příliš málo pozic.“

  „Něco podobného pronesl Kundera,“ skočil jsem mu do řeči: „Málo gest, mnoho lidí,“ dokončil jsem. On ztichl a podíval se mi do očí. Musel jsem uhnout. Chvíli váhal, načež ale pokračoval, byl již k nezastavení, blížil se ke konci a to je vždy k nezastavení:

  „Já však tvrdím mnoho lidí, málo pozic. Říkám to i své ženě, která se mi – opakuji to znovu – zcela hnusí. Ona to však nedokáže pochopit, myslí si, že jsme originální, už jen proto se mi hnusí. A někdy mám pocit, že podobným heslem se řídí i móda, zprávy, vkus vůbec: být originální dle předlohy. Podívej se třeba na tu fotku, co jsem ti zrovna dal.“

  Uchopil jsem znova fotografii a opětovně se na ní zadíval. Žena pořád byla ohnuta do oblouku, muž stále rostl ve dvou třetinách ženy.

  „Ve skutečnosti jsem podobnou pozici viděl již sedmnáctkrát,“ řekl mi: „Sedmnáctkrát!“ zdůraznil. „A přesto mi i muž, který si pro fotografie přišel, tento muž, kterého vidíš na fotografii, plivl do tváře, že mu sprostě závidím. Lidé jsou v zásadě tupí, omezení, myslí si, že jejich originalita je originalitou lidstva, ve skutečnosti originalita neexistuje nebo existuje jen po velmi omezenou dobu,“ v tu chvíli se znova chytil sklenice a své pivo již definitivně dopil jediným hltem nikoliv mocným.

  „Stejně by mě zajímalo, jak ty fotky dělají,“ zeptal jsem se ho v té chvíli.

  „Hádám, že přes autospoušť,“ odpověděl mi: „ostatně všimni, že ten muž má v třetině useknutou hlavu. A je to jenom dobře, ten ksicht už bych znova celý vidět nemohl.“

  „Zajímalo by mě, proč si ty fotky necháváš.“

  „Sám nevím. Půjdeme?“

  „Jo, zaplatím.“

  Zaplatil jsem a oba jsme se vytratili z toho malého podniku, kam tak rádi chodíme na oběd.

 

-

30 názorů

selviskhed
12. 10. 2010
Dát tip
v prologu textu tématizujícího (ne)originalitu se opravdu sluší přiznat se k cizím inspiracím:) s analogovýma foťákama byla vážně legrace, asi každnýho napadlo že když si něco nechává vyvolat... mmch, tím filmem bylo "One hour photo" od Mike Romanka? jinak napsaný je to dobře, nic tam víceméně nepřebývá, téma je správně atraktivní...

Winter
11. 01. 2010
Dát tip
Jak říkám, zkus pozdějšího Finche, ten je dobrej .)

Winter
11. 01. 2010
Dát tip
V knihovně, na Písmáku to jde těžko, zkusit ale můžeš některé Finchovy povídky.

Winter
11. 01. 2010
Dát tip
To jsem napsal dřív, než jsem se začal zabývat literaturou. Jinak viz reakce GBovi.

Winter
18. 08. 2008
Dát tip
Jo, je to možné. Zpětně hodnotím toto jídlo-konverzační období jako pokus o satiru .)

G_B_Show
18. 08. 2008
Dát tip
:)) Je možný, aby mi to přišlo jako humorná próza? Moc pěkně napsaný. *

Winter
03. 01. 2008
Dát tip
Jj, tu myšlenku mám taky rád.

Winter
12. 11. 2007
Dát tip
Děkuji. Do Hradce se nechystám, ale kdyby, napíši :)

Winter
09. 07. 2007
Dát tip
Tak v tomhle citátě jsem se v poslední době skutečně našel. Díky

aj Marquez vo svojom Románe môjho (teda jeho) života spomínal čosi podobné. Nie som si istý, či je to presný citát, asi nie: "Snažil som sa písať originálne a to napodobňovaním iných autorov." Ale zmysel som nezmenil.... dobrá poviedka

Winter
05. 07. 2007
Dát tip
Díky

Winter
05. 07. 2007
Dát tip
No spíše já děkuji za přečtení a za kritiky, ohlasy vůbec.

MeTB
05. 07. 2007
Dát tip
Ale jo, proč ne. :-)

Honzyk
05. 07. 2007
Dát tip
...ja cetl jsem este, kdyz byl jsem bloklej, a jen mne napadlo: btw Pirko: dobrej postreh, tvuj..? HITRY!!!!! ...ale, ja myslim, ze pointa tu je, ale rozprasena v textu....tu sedne si cukr, treba, mouka, na sako jednoho toho chlapa, tu sedne na ubrus, a oni, jak spolu rozmlouvaji, aniz byli by dopodrobna ( dovolim napsat si otrocky)popisovani, jsou typizovani...zvedavec i fotograf, ktery, jak rikaj ted radi nektery blbci, ale je tak, vysila signaly...a v textu je zvedavost, ktera prenasi se na ctenare....a velka...a, dovol jen poznamku, jmena by jen "znackovala" text, s tim opatrne...kazde jmeno asociuje, vime...ja bych nechal takto, mne libilo se velmi jiz tehda, vsak nemohl jsem toto kvuli Ost-bloku napsati....velmi dobre pocteni....vzdyt, sakrys, ani detektivka nemusi mit na "konci" vraha a jen neco, co rozprasuje se, tajemne vznasi, tady nad tema chlapama, ja si rikam...a jakej ty vlastne ses, a co s tema fotmama delas (btw super film, jak nemusim Williamse, Expres foto...mi pripomnelo)....diky za pocteni...!!:) zdravi hoinzyk

Winter
03. 07. 2007
Dát tip
Díky, vpravdě jsem to chtěl takhle zatočit, vnuknout nějaké paradoxy. Zkoušel jsem, co to udělá, každopádně každému to asi sednout nemusí, jedná se o takový pokus. Je to dáno tím, že v poslední době čtu hodně onoho zmíněného Bernharda, ten píše podobně (samozřejmě, že lépe) a jeho hrdinové jsou magoři ještě třikrát větší. Rozhodně díky za takto konkértní kritiku.

je to moc dobře napsané, pěkně rozpitvané a ten chlap je správný magor. I myšlenka byla nakonec dobrá, ale ... nevim něco mě na tom přišlo divné,co snižovalo čtivost. Třeba tu fotku si popisoval několikrát a tak podrobně... to snad nebylo vůbec potřeba se v tom tak rýpat ne? Taky mě docela zarazilo jak z něj vypadlo, že zkouší se svoji ženou ty polohy, když to tak odsuzoval. A to že ji nakonec ještě nenávidí... ale tip ti dám, protože je to pořád nadprůměr.*

Winter
03. 07. 2007
Dát tip
Jo díky, nad touhle větou jsem se taky už zamýšlel a nejednou, ale ukázal jsem se bezmocný: je to tím, že v textu nejsou žádná jména. Mnoho lidí, málo zájmen :) Schválně zkusím zarazit nový odstavec to by mohlo situaci vyřešit.

Winter
03. 07. 2007
Dát tip
Ve filmu byl chlápek, co měl spoustu zajímavých fotografií (těžko říct, jak se k nim dostal), ale ta poloha tam nebyla, to je jiný druh filmů :) Jinak díky za kritiky i tipy

fungus2
03. 07. 2007
Dát tip
Dobře se to četlo.

jarouch
03. 07. 2007
Dát tip
Skoro jako bych četl Kunderu a toho já moc rád. Pravda, s tou pointou, ale ono to občas ani nevadí... moc se mi to líbilo! * V tom filmu byla ta poloha? :)

Winter
03. 07. 2007
Dát tip
On to vůbec poslední dobou bývá problém, tyhle pointy. Každopádně díky za kritiku i tip

Pirka
03. 07. 2007
Dát tip
Velmi čtivé, živé + a ještě ke všemu poučné : ).. sice bych se přimlouvala za pointu, ale když se bez ní obejdeme v životě, můžem i na papíře ***

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru