Balada dračí

Přiletěl k nám do města drak.
Přistál na okně radnice
a usadil se v kořenáči s muškáty.

Vykukuje odsud na lidi,
vypouští kouřové prstýnky
a skrz okno
rozverně skřehotá
na kocoura paní starostové.

Malé děti natahují ručky:
Dak! Dak!
Nojó, pták je tam.
Pojď už!

Chodívá tajně
starostovi do kurníku.
Na vejce!
Že ale ví, co se sluší,
odhání za to holuby,
aby nekáleli po radnici,
a když odbíjí poledne,
létá kolem radniční věže
a prská po lidech
jiskrama všech barev.

Lidé se smějí a volají:
Podívejte!
Takový malý drak!

Není divu,
je mu sotva stodvacet.

Noviny se šíří rychle.
Pod radnicí denně postávají turisté
a fotí šťastného draka,
který jim předvádí
ohnivé kotrmelce,
jiskřivé fontány,
kouřové spirály,
nízké i vysoké průlety
a za feferonku
mistrně připaluje dýmky.

Večer,
když lidé odejdou,
zažene poslední
neposlušné holuby
a vyčerpán
usne stočený
v kořenáči.

Včera shořela radnice.
Drak létá nad městem
vyděšený tak velikým ohněm.

Kdo je žhář?
To nikdo neví.

Svolali tedy městskou radu.
Někdo
musí
nést vinu!

Rychle se rozhodli
pánové radní:
Ztrestejme draka!
To on ohrožuje město
jiskrami
a ohnivými šprýmy.

...a jako správní myslivci
uspořádali
hon.

Městem se celý den
rozléhá střelba
a není radno
vycházet do ulic.

Po šesté,
když dozněl poslední výstřel,
ozývá se z náměstí lesní roh.

Byl to úspěšný lov!

U kašny jsou vyrovnány trofeje.
Šest slepic,
tři kočky a slepecký pes,
dva kočároví koně i s postroji,
dvacetčtyři holubů,
klec s mrtvým kanárem,
pět vrabců,
a úplně na konci
drak,
který se z té hrůzy
zalknul
vlastním dýmem.

Dnes jsme zase jen obyčejné město
s obyčejným náměstím
plným tlustých holubů
a s novou
posranou
radnicí...