Čekám

Miloval jsem odjakživa to ranní mravenčení
v chodidlech těsně před tím než vstanu.
Lije jako z konve, ale dnes mi to nevadí.
Sleduji úžasný rej kapiček vozících se na
skluzavkách svěžích lístků.

Odcházím na respirační procházku.
Cestou zpět potkávám podivnou paní ve
svetru a zimní bundě...vždyť je teplo!
Její nevidetelné oko probodává mou hruď
přesně v místě přívěsku.

Vůně stromů rozhýbává celý svět.

Začíná každodenní hemžení, na nádraží pak
stěhování národů.
Cesta dnes ubíhá klidně. Jen osoba sedící
vedle mne v kupé asi nikdy neviděla
deodorant. Hrabe se v batohu plném rajčat
a salátu.
...Jak surrealistický výjev...
Vše na jedné kupě, a náhle se jeden okamžik
obrazí ve všech.
Lidé si stěžují, usínají, chrápou, čtou, jedí.

Jen já čekám...
Ticho by se dalo krájet. Nemám rád chvíle,
kdy nikdo nemluví, ale všichni chtějí něco říct.
Nabízím celou svou čerstvou mysl.
Nikdo nemá zájem ani o pohled.

Opírám hlavu o kytaru a začínám snít.

Čekám na moment překvapení.
Čekám odpověď na můj úsměv.
Čekám na list papíru v obálce.
Čekám však jen sám na sebe.