Co jen tomu jídlu chybí?

Co jen tomu jídlu chybí??

jednoaktovčička

(do 18ti let nepřístupno)

Zahradní restaurace, zřejmě výletní, svítí sluníčko, ptáčci na košatých stromech vesele štěbetají, zkrátka sobotní letní čerstvěodpolední pohodička... Ochotný Číšník se mrštně proplétá mezi zpoloviny obsazenými stolky. U jednoho ze stolů – Paní a Pán, oba ve věku, o kterém kulantně říkáme „neurčitý“. Paní je mírně kypřejší a švitořivá, Pán je postavy... nu, též není nejštíhlejší. Na rozdíl od své ženušky je zamlklý, podmračený. Oba mají před sebou talíř s nějakou italskou specialitou. Zamračený Pán skloněn nad talířem zarputile dlabe. Paní, neustále hovoříc, se v jídle spíše jen nimrá.

Paní: ...víš, Karlíčku já ti nevím tohle přece není Pasta ála Marianna di Caorle, pamatuješ, jak jsme ji jedli poprvé? Jak nám tehdy přišla k chuti v té podivné restauraci na pláži, takový pajzl na pohled to byl, ale uvnitř to bylo stylové, rybářské sítě, lastury, tys tam ani nechtěl jít, ale pak jsi byl šťastný a stále mi opakoval „Růženko, Růženečko moje drahá, ještě, že tě mám, ještě, že jsi mne přemluvila...“ jóó, to jsi na mě ještě býval milý, ale dnes? Ach, darmo mluvit, ano, i kytky jsi mi nosíval.. (krátce se zasní, pak důrazně) Karlíčku!!

Pán: (aniž by vzhlédl od těstovin, temně) ...hmm

Paní: Ty mě vůbec neposloucháš! Říkám ti, že tohle není naše zamilovaná Pasta ála Marianna di Caorle (důrazně odloží vidličku) a tobě je to fuk! Jak můžeš... (i nadále hovoří k Pánovi, ale řeč je směřována spíše k osazenstvu restaurace) Tak prosím! Podívejte se na něj! Já mu říkám, že to není Pasta ála Marianna di Caorle a jemu je to srdečně jedno! (opět na Pána, důrazně) Karlíčku!!

Pán: (vzhlédne, s plnými ústy) ...hmm?

Paní: Já ti říkám, že tomu jídlu něco chybí..! Něco, co z toho dělá tu pravou Pastu ála Marianna di Caorle...

Pán: (přestane žvýkat a tváří se, že přemýšlí,.. pak jako by na něco přišel) ...hmm!

Paní: (nepřestává hovořit) Přece když dělám doma Pastu ála Marianna di Caorle, tak chutná jinak, Karlíčku (Pán se mezitím opět rezignovaně skloní k talíři), tak nějak plněji, tady té Pastě něco... (kolem kvačí Číšník s velkým platem talířů) Pane vrchní!!

Číšník: (mistrně zarazí na místě) K službám, madam?!

Paní: Pane vrchní, je tohle jídlo skutečně to, co jsme si objednali??

Číšník: (úslužně) Ctěná madam objednávala pro sebe i pro pána Pastu ála Marianna di Caorle. Vím to a i pan kuchař to ví, neb tuto vynikající specialitu si objednávají jen opravdoví gurmáni a to u nás není tak často. Ještě, když mi to vydával, tak se zmínil, že Pastu ála Marianna di Caorle objednávají jen opravdoví znalci...

Paní: (kouká podezřele) ...ale tady Karlíčkovi a mně se zdá, že to ne-ní Pasta ála Marianna di Caorle.. Do pravé Pasty ála Marianna di Caorle tomu něco chybí! Karlíčku, řekni něco!!

Pán: (stále skloněn, do proudu řeči Paní, s plnými ústy pomalu zamumlá něco jako) Kčpč.

Paní: (aniž by přerušila tok slov, k číšníkovi) Víte,... (zahledí se ke korunám stromů a sepne ruce) ...víte, Karlíček má přehled přes celou italskou kuchyni a dokáže si speciality vychutnat.. třeba když jsme byli v Porto Santa Margherita, tak vzbouřil celou restauraci jen kvůli tomu, že do Pasty ála Marianna di Caorle dali jen půl gramu libečku libečku místo dvou! No považte, pane vrchní, …

Číšník: (začíná nervozně přešlapovat, protože porce jídel začínají chládnout a hosté čekají)

Paní: ...chybělo tam jeden a půl gramu libečku a Karlíček to poznal! A tady tomu jídlu také něco chybí! Víte, já to nepoznám. Když dělám Karlíčkovi Pastu ála Marianna di Caorle, tak já mám doma recept na papírku, tak to udělám přesně, ale v restauraci se musíme spoléhat jen a jen na mistrovský um kuchaře, jestli tam dá vše a v té míře, jakou Pasta ála Marianna di Caorle vyžaduje a toto je ten případ, kdy tam něco chybí.. (na Pána) Karlíčku, co tam chybí? Co té dobrůtečce chybí??

Pán: (aniž by vzhlédl, s plnými ústy, nudle mu visí ze rtů, zavrčí) Köčpč!

Číšník: (rozpačitě) ..promiňte, já bych... ty obědy... pak se za vámi … i s kuchařem...

Paní: (nebere Pána a Číšníka na vědomí) No zeptejte se Karlíčka, on vám to poví zcela přesně, když jsme se v Puppu seznámili s panem šéfkuchařem, tak nás hostil vybranými lahůdkami a to jen proto, že mu Karlíček opravil jeho chybný recept na Pastu ála Marianna di Caorle, který zízkal asi od nějakého podvodníka, viď Karlíčku, protože v tom receptu chyběl badyán! No považte! Badyán, taková opomíjená bylinka, viďte, a Karlíček to poznal, Karlíček vždycky pozná, co Pastě ála Marianna di Caorle chybí! Co chybí tady, Karlíčku??

(otočí se na Pána)

Pán: (stále skloněn procedí naštvaně přes ústa plná těstovin) Köčpčo!!

Číšník: (již značně nervozní, neb Paní ho během své řeči pro jistotu chytla za rukáv, a to chytře za rukáv té ruky, ve které drží ono plato s asi 17ti talíři) ...P...pro … prosím?

Paní: Víte, Karlíček, no, omluvte ho, on teď poslední dobou moc nemluví, asi toho má moc v práci, víte, on je hlavní konstruktér v Kovodřevu, néé, v Dřevokovu, jsem to ale.. hihi, já si to pořád pletu, víte, já jsem na to hloupá, já jsem zahradnice, já těm chlapským věcem nerozumím, ale na jídlo si Karlíček potrpí, to zas jo, Karlíčku, řekni panu vrchnímu, co té Pastě chybí?!

Pán: (žvýká, dožvýká a polkne, zadívá se na Paní) Kečupičo!

Číšník: ...éé

Paní: (stále k Číšníkovi, Pána nebere na vědomí) On vám to řekne přesně, když jsme byli v Hiltonu, tak...

Pán: (praští vidličkou, důrazně k Paní) Kečupičo!!

Paní: ...tak ztropil ostudu jenom kvůli tomu, že v Pastě ála Marianna di Caorle chyběl...

Pán: (vstává, k Paní, zvyšuje hlas, pak skoro řve) Kečupičo!!! Kečupičo!!! KE-ČU-PI-ČO!!!

Řekni mu, pičo, že tam chybí kečup!!! Kečup!!! KEČUPIČO!!!! .. nenávidím to zasraný žrádlo! Vodneste to! A přineste mi rum! Dvojitej!! HNED!!! …. debilní kečup … Kráva!!

Paní: (se bez hlesu zkácí)

Pán: (za potlesku celé restaurace usedá, usmívá se a jedním rázem do sebe vlije briskně přinesený rum.)