Pravdu řekl Viktor Dyků, že by člověk zhynul v mžiku, opustiv humoristiku. Píšu tuhle encykliku, abych nevyšel ze cviku umět tváře od šťovíku zanimovat v okamžiku jako slavní Bratři v triku do úsměvu politiků z obou břehů Atlantiku, mistrů na problematiku Pata Mata (dvou nešiků) nebo mláďat z teletníku. Vždyť kdo by chtěl semetriku, která bojí se žertíků, odměřuje svou komiku jen na vážkách lékárníků! Nerad slyším zvuky vzlyků ozývat se z pokojíku při žehlení kapesníků.
|
|
Pročpak srandy metodiku neučí sbor odborníků aspoň v posledním ročníku na hodinách tělocviku, ba ani ve škole smyku? Takhle každý z milovníků vpravdě hurónského ryku plave, vhozen do rybníku svých chytřejších vrstevníků, kde, neznaje gramatiku, dělá lína a ne štiku. Jsa podoben průkopníku hledá svých začátků píku a s úsilím zápasníků musí v dešti bez deštníku objevovat Ameriku. Nebuším se do hrudníku, vždyť má báseň dle ceníku vyškolených poetiků stojí sotva půl feniku.
|
|
Jen si s kytičkou mečíků říkám: otřes se, oslíku, zahoď bázlivou mimiku, dosti nervového tiku, cukání u konečníku, ovládej svou motoriku. Nasaď sváteční tuniku a napiš pár cukrbliků Aleně do památníku. Zní i štěkot všech Alíků, neboť křestní jména psíků nepatří sic na matriku, mají však svou symboliku v rámci psích kalendáříků. A na závěr oběžníku chci vyjádřit slova díků všem, kdo znát mě mají kliku, a přec odolají zvyku házet po mně, po hříšníku, produkt práce obuvníků.
|