divoký říjen

prvních 5 moc - T

Dobrá věc..

Oceňuji formální stručnost a jakési "zhuštění výpovědi", kterážto má tím silnější dopad a působí svou konzistencí. Poslední čtyři řádky* tip

Miroslawku, hm, když to pro tebe nemá hlavu a patu, je nesmysl, abych u tebe měla šanci obhájit myšlenku, musela bych neprve vysvětlit a to nedělám ... stojím si za ní, za každým jejím slovem. Nicméně mě těší tvoje pozornost a kritiku si beru k srdci. Snad někdy příště ... budeme si rozumět...

Líbí se mi "na zraví / připíjet kamenům" *

jojo*

Alimra: abys to s tou obhajobou neměla tak jednoduché - nyní "rozumím" oné zřícenině vinohradu... hmmmmm... byla jsi někdy na/ve vinohradu (a ne na Vinohradech ;o)? Představy mohou a v básních vlastně mají být i velice zvláštní, nicméně mají mít svoji logiku jdoucí po, byť právě odhalovaném, smyslu slov. A ono objevování ony smysly zostřuje... a třeba rozeklává do různých stran a směrů, zatímco jiné zastírá. Tohle mi však z důvodů, které jsem nastínil, připadá spíš jako mlha ukrývající svou nepřesností neujasněný beztvar. Zuzulinka: a já zase ano, co naděláš. Ono je to jedno místo za všechny, které trpí obdobnými symptomy pro mne zásadní povahy... a z oněch jednotlivostí se pak skládá celek.

Miroslawku, těší mě tvoje zastávka zde a komentář ještě víc. Nechci si obhajovat svoje slova, ale přece jen se nemůžu zdržet jistého objasnění "zříceniny" ... to že slovo vinohrad obsahuje hrad jsem si vůbec při psaní neuvědomila, zřícenina tu symbolizuje jakousi pozůstalost po "tom", co předcházelo a vědělo nebo tušilo? ... víc ani muk ... díky

já bych to tak nerozebírala*

Prohrnout se přes vlákna babího léta - a vidět s tebou! Moc*

... t.

Podobně bych mohl komentovat několik momentů v básni, ale za všechny jen jednu marginální poznámku: Z obvyklého vinohradu se zřícenina stát nemůže, neb to není stavba, ono slovo má rodem blíž k zahradě než k hradu. Mám-li to tedy brát jako zříceninu hradu provinění, pak mám zase problém, že takto chápaný vinohrad v sobě obsahuje víc než dost promixované esence klišé, což se zříceninou jaxi nezachrání, spíš umocňuje... Takže ač jeden z mizivého mála textů se skutečnou vnitřní konzistencí, na něž jsem zde za pár posledních dní narazil, nemůže mi to chutnat.

*

prvních pět řádků vynikajících *