je t'aime

Sevřít stehna v zatnutí sanic

a přeškrtnout dvě čárky pod kyčlí,

pořád čekám na smilování a nic,

v úkropcích z brady ti kape klín.

Padají vlasy na kolena

a oči do dlaní,

upevni zápěstí na zdi beze jména

a fňukej tak jednou za dva dny,

klouček do ucha stejně nezasténá a

chlap ti zas šlape na paty,

řekla Viktorka, ta tichá žena,

co blázní  v hlavách

a maže „nespadni“.

V nápadech padám do tichostí

povadlin.

Ať voda teče náma sama

a šplouchá ti chladně na maják, ať

bez varování usnu vdaná

a svět se asi zatřese,

že přikrýváš se závěsem z igelitu, bakeliťákem z pornozpytu

a dusíš se v mých přáních sám s mírným poklesem

v hlase,

že bys třeba umřel a nechal mě jít,

že bys prostě pomřel v pomněnkách na letní Alpy,

strnulá

představa, kudrnaté skalpy

a jedna jediná bezhlava.

Já se stejně budu točit

jak panenka plesová s parketem,

ty to víš, já to vím

a nezbude mi chvíle pro cit,

že bych procitla slůvkem

žetem, žetem, oui žetem

a riviéra života letí

francouzsky líbajícím

sarančetem.