soukolí

otvorene, nedopovedane, velmi originalne obrazy, zrela slovna zasoba, atmosfera, napatie, jedna z najlepsich veci za poslednu dobu, preto vyber

dá se říct, že jsem pro, aby autor komunikoval skrze báseň k čtenáři ..a to jaksi naznačováním, hesly, obrazy, pocity autorky při psaní a bez tlustší linie moc nejde abych si pak nemyslel, že "to" autor neumí přiblížit čtenáři.. a nebo že by autor chtěl čtenáře ponoukat k větší hravosti a zamyšlení?:)))

nemám nic proti rozohnění tě naopak se mi to líbí:) na efekt nebo na větší působivost píšu tehdy, když vidím velká slova a nic za nimi v první kritice jsem se hned neodvážil to hodit na onen "efekt":) páč se mi ta třetí báseň zamlouvá bílá místa vidím stále a nepřijdou mi umělecky bílé

po korouhvinom vyklade si trufnem povedat, ze rozumiem jej vychodisku. imho basen je kvalitna hlavne tym, ze neponuka priamociaru konzumaciu pre citatela, ehm:)

Fajn. Shoda. O sdělnost je dobré se snažit, ale ne v prvním plánu a za každou cenu. Vždycky se u mých básní našel někdo, kdo nepochopil, ale pokud se najde aspoň pár těch, kteří pochopí, jsem se svým dílem spokojen. Kvantita není nutně kvalita a ne každý čtenář musí být nutně na stejné vlně nebo dostatečně vyspělý k pochopení (to nemyslím jako urážku).

Chyba autora to být může. A dost možná je:-) Sdělit něco širšímu publiku - toť ošemetná věc. Ale podstatná, domnívám se.

Ale to je vždy o jistém balancování na hraně sdělnosti... je lehké sklouznout na tu či onu stranu. Pardon, mě vždycky něco napadne ex post. Už mlčím.

P.S. Ovšem pokud to tam je a já to nevidím, může to být i chyba autora v tom, že význam zašifroval natolik, že je již obecně neproniknutelný pro nikoho nebo jen pro omezenou skupinu čtenářů. Pak se ovšem můžeme ptát, jestli je to ještě to, o co se chceme snažit. Jestli tedy vůbec chceme něco sdělit širšímu publiku.

Já taky netvrdím, že můj názor je jediný správný. Jen říkám, že jsem tam nenašel to, co jsem hledal. Jsou dvě možnosti - buď to tam není a nebo jsem slepý ;-) Tolik k subjektivnímu vnímání autora a kritika.

"A nejdůležitější na tom právě je nějaké významy najít, byť nemusí být ve shodě s významy, které tam dosadil autor. A to se mi zdá na poezii to nejhezčí." Vio, s tím plně souhlasím. Lépe bych to neřekla, nenapsala. ad tvůj příspěvek č. 1: Pro mě osobně jsou všechny tři části rovnocenné co do významu. Nepovažuji je za navozování nálady, vatu. Ale je mi jasné, že tady objektivní nejsem:-)

Mimochodem souhlasím s tím, že básník nemá své dílo pitvat na úroveň písmenek a hájit ho do roztrhání těla i duše. Sympatický názor, který rovněž praktikuji. Leckdy to stojí značné úsilí, není-liž pravda? Jako kritik si to ovšem mohu dovolit a poodkrýt tak významy, které vidím, i pro ostatní. A nejdůležitější na tom právě je nějaké významy najít, byť nemusí být ve shodě s významy, které tam dosadil autor. A to se mi zdá na poezii to nejhezčí.

Napsala si: "Zprvu je u mě vždy prožitek. Prožitky spojuji s obrazy. Jeden prožitek může mít nesčetné množství obrazů. Skládám je, hledám pomocí nich cestu, význam, smysl situací." S tím se dá souhlasit, leč já chci od poezie víc, než jen vnější popis situace, což se mi dostává vrchovatou měrou v prvních dvou částech, ale chci, abych tam našel i popis vnitřního prožitku autora. To, co Ty nazýváš hledání významu, cesty a smyslu, já zde nacházím až v části (prstoklady). Ten zbytek jen jen svým způsobem navozování situace a nálady a tudíž tak trochu vata, i když v tomto případě zajímavá. Přimlouval bych se o rozšíření "hledání významu" do všech částí básně.

Děkuji vám všem za návštěvu a především za názory, kritiky - je to poprvé, co jsem skutečně potěšena jejich obsahem (i rozsahem). Tolik úvodem. Ještě dodám, že mi nebývá sympatické, když autor urputně a neoblomně hájí svá díla, když přespříliš rozebírá každé jednotlivé slovo, každou slabiku v touze ubránit svůj (mnohdy značně ulepený) text před kritiky či dokonce před čtenáři. Většinou mi takové počínání připomíná výkřiky postřelých opeřenců. Mým záměrem tedy není bránit se. Takže k věci: Polly, zcela jistě jsi tento text nikdy dříve nečetla, protože byl poprvé uveřejněn 2. 12. 2007 na Písmáku:-) Děkuji pánům Fouckault(ovi) a Vio(vi) za antracit. Vysvětlovat už tedy nemusím:-) pozorovateli, tvé kritické příspěvky jsem zaregistrovala s úsměvem na tváři už u svého předchozího díla (mohu-li daný text takto vůbec nazvat). Některé přípomínky přijímám a jsem za ně vděčná. Ale nařčení z psaní na efekt mě krapet, s prominutím, nasírá:-) Cítím, že se začínám rozohňovat. Zrychlenou srdeční akci nemám v lásce, podobně jako přehnaně se bránící (špatné) autory. a2a2a, asi rozumím. Deficit plynulosti textu často škodí. Chtěla jsem napsat více, ale v tuto chvíli mne tlačí čas. Možná ještě později něco doplním. Na závěr snad jen toto: Zprvu je u mě vždy prožitek. Prožitky spojuji s obrazy. Jeden prožitek může mít nesčetné množství obrazů. Skládám je, hledám pomocí nich cestu, význam, smysl situací. Chápu, že pro druhé může být mnohokrát velmi obtížně porozumět. Chci však čtenáři ukázat, že (alespoň pro mě) hledat význam, hrát si není otázka rutiny.

a pane, nezapomeň, že je to ironie:) (že by iron?) ((někdy je tolik možností, až neplatí žádná))

Pánové, antracit je přece černé uhlí. Už jste někdy proráželi noc hlavou třeba při běhu? Tady si celkem dobře leccos představím. Kromě toho třeba ženy používají antracitové řasenky, což je další z možných významů či doplňujících podvýznamů. O obrazy není nouze, ale nějak mi není jasné, co s nimi. Jsou to jenom kousky mozaiky, ale nikde nevidím žádný přesah. Jen ten obraz.

a já si tupě představoval, jak dře tváří šedou litinu a zbavuje ji karbonu..

Jinovata :-) "výraz antracit" je ve výtvarném prostředí obecně vnímán jako kvalita barvy - odstín - respektive je to specifický odstín šedi.. pro mě je ten celek skvělej*

líbí

vracím se s odstupem a bráním se,aby můj názor byl brán jako blízko pravdy, neboť si s textem nevím rady. S výjimou třetí části, kde jsem se zorientoval, je v dalších dvou nahazováno příliš mnoho významů, které na mne narážejí a já se v nich ztrácím. Na druhou stranu verš "noc - bezzubá stařena ohnula záda do tvaru úsměvu" mi přijde sám o sově velmi nápaditý, snadno si něj umím odvodit ironii, možná zlou ironii, postupně mi dochází i další verš s neóny a místo bych našel i pro obličeje. Ale takto podané je to pro mne obtížné, schází mi nezbytná dávka plynulosti, která by mi umožnila pocítit, ne hledat prožitek.

nemodřim proto, že nevim:) neznám autorku, a tohle mi přijde na efekt nebo jako zkouška stylu soudim, že antracit je ve verši proto, že hezky zní a je v něm 2x "t" a jednou "ci": "noci tříští tváří antracit", přece nepoužije tak zprofanované slovo jako omítka.. ble nevim, proč je tak zašmodrchaná pochopil bych, kdyby nám sdělovala něco složitého či spíš něco těžko pochopitelného, pozorovatelného ale takhle.. já bych to nazval habaďůrou :)

hrozne mi prijde ze uz jsem to kdysi cetla..a neim no..jako je to zaujimaci a presto..presto mi na tom neco trochu dre..

Pěkně obrazné, leč... (ironie) - vidím pouhou momentku, byť dobře zpracovanou (postrádala) - taktéž, sic s náznakem přesahu přes "obličeje", "kilometry obličeje" nejsou nutně genitivní a nespojoval bych je natolik... resp. jde je vnímat i odděleně (prstoklady) - tady už je něco navíc, je v tom autor obsažen - pro mě nejlepší celkově si tipnu

tváří se na mě, jako by mi něco ukazovala prstíkem, ale já si jen tak pro sebe říkám, jestli se třeba jen nevytahuje a přitom na nic velkýho nepoukazuje pro mě nejpropustnější je poslední o předešlých bych si nedovolil tvrdit, že jim rozumím spíš je podezírám a to bych neměl