Emo má maso

    Včera odpoledne jsem se řízla do zápěstí. Nešlo to vydržet, chtěla jsem pryč. Mám hrozně zvláštní pocit. Dnes večer se stane něco zásadního. Vím to. Btw. Cítím to. Vyťukala převratnou rychlostí na klávesnici. xNiky jsi fakt hustá ímou grrl, imho fuckt mě to až strašně moc děsí, ten pocit. mtmr <3.
Odepsal na její smutnej blogísek SSadboyy. Už se chtěla pousmát, ale když jí to došlo, raději se kousla do rtu. Škoda že není klasickej, napadlo ji. Navíc bydlí vedle ve vchodu a bylo by fakt trapný, začít se s ním normálně lajf vídat. Pít je totiž o dost hezčí. Prostě Straight Edge. Takoví emaři odmítají zásadně pití, kouření nebo sex. (I když spousta z nich tyhle věci provozuje, ale to jen aby byli cool. A hlavně aby ostatní lidi nepoznali, jak moc se trápí). Pít má konverzky, super dlouhou ofinu, náušnici ve rtu a ona se trápí hrozně moc. Je pozdě. Už je na všechno pozdě a život je bestie.
    Být emo s sebou nese obtížné společenské závazky a zvyklosti. Mimo jiné, zapomenout na všechny ostatní, prostě se vyčlenit. Stáhnout se do své růžovo-černé ulity, najít si ten nejtemnější kout ve svém pokojíčku a vycházet z něho pokud možno co nejméně. Když to člověk trénuje poctivě, dříve či později se dostaví to, k čemu by měl jednou každý emař dojít. Depky. Lucie, alias xNiky má dnes naštěstí nádhernou depku. Chystá se totiž večer na párty k Pítovi. Je to přemáhání, nejraději by seděla ve svém pokoji a poslouchala Tokio Hotel. Přesto ale tak nějak podvědomě doufá, že to bude fakt hustý. Lucie dnes dokáže celému světu, většině lidí z prváku pelhřimovského gymnázia, že se opravdu moc trápí. Včera už to prostě nevydržela a vztáhla proti sobě nůž. Byla to vypjatá chvíle. Uvědomila si, že jí vůbec nikdo na světě nerozumí. Pak ale přišla z práce paní Málková. Lucie vrátila příbor do šuplíku a stáhla si černé rukávy až ke kolenům. Na zápěstí jí zůstal důkaz právě zakoušené životní frustrace.
    Natáhla na sebe úzké černé kalhoty a pruhované triko, jak jinak než s dlouhými rukávy. Dalo to práci, vytahat je do požadované délky. Na pravé ruce jí však měla dojemně téct temně rudá krev. Místo toho se tu objevil jen veselý růžový proužek. Lucie si rukáv ohrnula až k lokti a na zápěstí připnula koženkový náramek s kovovými pyramidkami. Pokud by to náhodou někdo nepochopil, nechá ozdobu ledabyle sklouznout, aby Pít viděl její stigma. „To bylo už dávno, víš? Už to nebolí…“ Paní Málková má dnes noční, ale bude Lucii kontrolovat na telefonu, jestli je doma. Nikdo ji nechápe, i její vlastní matka jí tolik ubližuje.
    Na dnešek si po cestě ze školy koupila z kapesného síťované punčochy a dva malé laky na vlasy. Jeden použije před odchodem, druhý si vezme s sebou, kdyby jí náhodou ofina nedržela přilepená přes oko, tak jak emařům má. Lucii se podařila umotat cigareta až na počtvrté. Kdyby ji Pít viděl, asi by se musel smát, což by nepřežila. Předbalila si tedy čtyři retka do zásoby a jedno strčila za ucho, aby si ho mohla zapálit hned před vchodem. Tužkou pod očima vyrobila mastné temné kruhy, které následně rozmazala, odlíčila a znovu nanesla. Kdyby jí tak viděla máma... Patku nafialovělých vlasů jako vždy zčesala do očí a zbytek natupírovala podle zpěváka tý nejskvělejší emo kapely na světě. Položila ukazováček na rozprašovač extra silně tužícího lybaru a kroužila jím okolo hlavy. Přitom na sebe zkoušela dělat do zrcadla nejrůznější smutné grimasy. Také se zkusila rozbrečet. Jednou se jí to podařilo jen tak. Ani nemusela myslet na to, jak jí bylo, když umřel křeček Maxík, nebo kdyby umřela paní Málková. Prázdnou lahvičku od laku na vlasy vyhodila do koše a zkusila pohodit hlavou. Patka a zbytek černé helmy se ani nehnuly. Lol. Hustý. Odeslala ještě zprávičku svému broučkovi Leničce ze třídy, která jí zrovna psala, že už zase brečí a neví, co má dělat.
    V osm večer vyšla z domu a z tašky přes rameno s milionem odznáčků vytáhla zapalovač. Zajela si rukou do černé helmy pro užmoulanou cigaretu. Než stačila zaregistrovat její chemický lybarový zápach, škrtla zapalovačem. U Fečů v přízemí byli zrovna příbuzní ze Slovenska, vařili žebra a popíjeli víno, když jim za záclonou vybuchla světlice. Doběhli všichni postupně k oknu a zjistili, že přímo před barákem vzplanula osoba s vykulenýma očima a pruhovaným rukávem u kolene. Následně přijela sanitkou z práce paní Málková, která plačící plešatou Lucii zfackovala.
     Hej xNiky, ty jsi vážně hustá ímou. Lol. Zapálit se před barákem, to je fakt skcmzc. Napsal jí druhý den SSadboyy na smutnej blogísek. Lucii to ale bylo jedno. Ztrhala ze zdi v pokojíčku plakáty smutňoučkých cool kapel a i když měla zaracha, začala cítit, že konečně prozřela. Vytoužená deprese se začala znova dostavovat. Přehodila fotbalovou šálu kolem ramene a pustila si Orlíky.