Seance s cigárem

S hořící cigaretou

a láhví sektu,

usedám ke stolu,

přemýšlím nad další básní.

Kolotoč slov se v hlavě roztočí,

vytahuji papír z psacího stroje,

uspokojen svou dnešní prací.

A někde tam venku za oknem,

někde, za obzorem všednodennosti,

umírá člověk zbytečnou smrtí,

zvrásněn vzpomínkami na rodinu.

Zapadá slunce.

Nebe má barvu kůže právě narozeného dítěte,

které je plné očekávání.

Usínám s dojmem, že něco znamenám,

že jsem právě udělal něco užitečného,

ačkoliv dobře vím,

že zítra kvůli dlouhému nosu

neprojdu dveřmi.