Písmákům

za to, že jste

a za průvodce po stopách

tajemnou krajinou

odvahou vyzbrojeni

životem prostoupeni

enormně citliví

jak polibek romantika

spoutaného do vlastních pout

tragicky předurčeného v úsměvu Sofokla

engramem osudu zvěčněn – stále trpí

Karezza mojí platonické lásky

odplata za buřičství

u bran pekla

Zvláčnělé

letmé probuzení a spánek

ozvěna nehybnosti

Člověk je ve hře,

ale stojí - nic nedělá

sám si zvláštní

usíná

jen si tak vychutnávám

Encián trápení, hořkosti

Někdy si říkám – jsem tu správně?

a jako Ikarus proti své vůli

šátrám po slunci…před pádem

exces jen a jen pro paprsky

Oidipus

stále nevěřím – Pane Freude

u bran nebe

doufám ve spasení

ordálie odmítám

vinu odmítám

opakuji

svou modlitbu

těžce oddychuji s rukou pod dekou…

Něco na tom bude

a něco bude i pod….

Prokletí básníci jednadvacátého století

romantici na kříži trhu

Opakující se vtip roku

S pointou zklamání

to není ozvěna náhod

Osud – řekl bych spíš…

ochuzeni o svou pravdu

dnem i nocí zamlklí

citlivější k samotě

intrikám, ke lži

zmařená postupka citů – ta vaše láska…

eso v rukávu, které nikdy nevytáhnete

nikdo se nesměje?

i já věřím v umění milovat

Pane Fromme!

instinkt pro zamilovanost

jediná cesta do blouznění

emoce nastavené na maximum

moře před bouří

ergo - vyplout

Zavřete oči – se mnou…

geny jsou možná sobecké

rány se možná nezacelí

Ábel byl možná nepochopen

láska, ale možná není…jen láska,

utopie, sen…

věřte mi

ě

ř

t

e

m

i

.

.

.