Údolí míru

Tábořiště poslední várky indiánů...

po zádech tančící špičky stínu

...co cítí řeknou na rovinu, neměli by si na nic hrát
at plamen, který vyhasíná v ránu
se zájmem nepřijmá svůj pád
tajemstvím

v němž hledáš vinu
přec nemusí jen pravdou být

podpatek z plakátů smí se nalomit,
kravata touží po jediném

„rozvázat jazyk i nevěrnému muži“

dneska je den, kdy člověk zůstane zázrakem
a stín podtrhnem růží….

...a tady, ano tady, šeptání v balíčku ovocných dražé

woodoo doll mlčí,
kdo říká – vnímej ticho tak jako dřív – ten lže
vždyt je to stan
kde žena za pár chvil odrodí paterčata

kde bůh se chová jak sám si káže

když zemřeš jednou – žádná ztráta
však umři klidně tisíckrát
a v pár slov co jsou slovy pro všechno,
/...v pár takových i věř…

jen svému srdci nechtěj lhát

„Nenápadně si potáhni z dýmky
zatímco já tě svléknu“

Řekl sníh a vločce svolil tát/ …snad roztajeme též

s příběhem o tom, že jsme vyhráli
je víra zbytečná a žádná
snubní prstýnky objímají vzduch
na místě každoročně zamrzající fontány
turisti jí divící se

bez křídel co odpláčou to všechno, všechno se záminkou

„Kdo by to nazval útěkem..."

To proto už nikdy nic nedávejte stavět na počest lásky
ta nejposvátnější místa nalezneš v těch

co tolik ztratí pro ten sen
ukryj se v peřinách a posádka tvých zad

Ochráním tě

//my dva si vzpomenem….

nejútočnější šípy maj něhu v dlani
v místech kde láska umírat dnes nemá
tam jestli vážně přijde umírání

                                                                               ….pro to co v srdci máš smrt nic neznamená. //