Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČÍM STŮNĚ SVĚT
02. 01. 2008
7
14
2561
Autor
Arwennn
Jmenuju se Pepa Svět. Je mně dvacet a všichni, kdo mě znaj, si myslí, že mojí největší starostí je, že zdražili cigára.
Svině. Krabka Startek za jednapadesát korun. A to prej budou ještě dražší – o šest procent! Krabka Startek za čtyřiapadesát korun a šest halířů – jedno cígo za dvě koruny sedmdesát. Jeden šluk za třináct halířů. Otázka přežití Světa závisí na jednapadesáti korunách a čtyř stech šlucích denně. To zní dost absurdně.
Svět prochází městem a kouká na šedý lidi kolem sebe. Mluvívám o sobě v er-formě. Často. Když se člověk sám sebe naučí vnímat z pohledu někoho jinýho, zjistí o vlastní osobě věci, na který by jinak v životě nepřišel. Svět, perspektivní mladý muž, ne začínající, nýbrž pokročilý alkoholik závislý na denním přísunu psychedelické hudby, nikotinu a sebevražedných myšlenek, prochází městem a kouká na šedý lidi kolem sebe.
Všichni jsou šedý. Šedivý životy šedivejch lidí sešněrovanejch šedýma tkaničkama – lidi sevřený normama, pravidlama, konvencema. Strach se odlišovat. Rezignace na osobní sny. Všichni jsou tuctový, nezajímavý, konzumní. Poslouchaj stejnou hudbu, nosej stejný hadry, čtou stejný noviny /pojem „knížka“ vyslovujou s pohrdlivým úsměvem/ a koukaj na filmy se známejma tvářema a jednoduchejma zápletkama, u kterejch nemusej přemejšlet. V Blesku totiž psali, že při přemejšlení v hlavě vznikaj takový malý brouci, který vyžíraj mozek. Zevnitř. Takže lidi, bacha na to.
Svět kráčí městem, v botách barevný tkaničky a na hlavě dva dredy – svou malou osobní recesi. I když zešednu, moje tkaničky zůstanou pořád barevný. Poslední dobou u sebe zaznamenávám známky šednutí – na svoje ideály jsem už rezignoval dávno a začíná mně bejt nějak všecko jedno. Jsem z rampouchů. Moje rampouchy nejsou z ledu, ale z plastu. Protože led roztaje, ale plast je perspektivní materiál a rozloží se asi tak za sedmsetpadestátmilionůlet a když ho někdo bude chtít spálit, tak zůstane spousta splodin /a splodiny ničí životní prostředí a nejsou dobrý pro lidstvo/.
Za chůze luskám prstama s přerostlýma nehtama – klap, klap, takovej čistej zvuk. Ztrácim rytmus a z rukou mi mizí cit /to je tim, že nikoho nehladim – asi bych si měl pořídit kocoura, jmenoval by se Vilemína. Ne, kocoura ne. Spíš bernardýna, ti totiž nosej na krku takový ty malý soudky s rumem. Mojí největší starostí totiž není jen to, že zdražili cigára, ale taky, že zdražili rum, abyste věděli. O dvacku. A tak bych měl aspoň bernardýna, kterýho bych mohl hladit, nosil by mně rum a já bych nebyl sám./
S ohradou kamenů kolem sebe začínám bejt imunní vůči lidem a jejich názorům na zmařenej život mladýho lhostejnýho alkoholika, a jediný, co mě ovlivňuje, je počasí. Svět je plnej nevšímavosti, závislosti a znechucení – no a co. Lidi mluvěj, odcházej a potápěj (se) a malujou si na ksichty obličeje, někdo řasenkama a někomu ani ty nestačej, maj vlastně jen ksichty a na svý okolí dělaj obličeje a okolí jim to žere. Lidi se snažej zakrejt to, jak jsou šedý, a já se nesnažim skrejvat, že Svět je lhostejnej a chlastá rum, chlastá, protože lidi taky škrábou, ale mně to může bejt vlastně jedno, protože jsem z rampouchů a ty jsou z plastu – JÁ jsem perspektivní materiál, kterej v nejbližších sedmistechpadesátimilionechletech nikdo nezničí, a kdyby se o to někdo snažil, tak tu zanechám splodiny a uškodím lidstvu – malé osobní zadostiučinění.
....... viděli jste někdy, aby se plast smál?
14 názorů
Tak a na napsání téhle kritiky jsem si just zapálil, ač obvykle takhle pozdě nekouřím, vidíš, cos způsobila. :)
1) Myšlenka Pepy Světa a er-formy je brilantní. Idea, že sám Pepa revoltuje proti šednutí drobnostmi (barevné tkaničky, dva dredy) v paralele vyjadřuje, že svět sám se brání šednutí, leč skromně. Asociace - nemusí pršet, jen když kape, naděje umírá poslední. Mohlo by být zajímavé podumat, kolik pro svět (ať už jej budeme chápat v kterémkoliv možném smyslu) opravdu důležitých změn přišlo náhle a kolik plíživě.
2) Kouzelně nespisovný styl, ovšem s jasně stanovenými a pečlivě dodrženými pravidly. Jak krásné pro oko korektora, obzvláště ve zdejších kalných vodách. Sám bych si na to asi do slohovky netroufl.
3) Zbylé myšlenky. Nemám rád, když procházím dílem a na každém kroku mne provází pocit, že tohle už jsem tolikrát četl... Problémem je, že samotné přímočaré poukazování na okolní šeď je tak strašně šedivé...
4) Nicméně, rampouchy z plastu a Forrest Gumpovské rozjímání o pomalém rozkladu a škodlivosti splodin způsobily radost v mé dětské duši křičíci "Běž, Forreste, běž."
Zkrátka rozporuplné dílko, z něhož si ale určitě odnáším pozitivní dojem.
Svět už stůně na tolik neduhů... a což teprve některé ty malé, individuální světy... Tvůj sloh je možná jen o takovém osobním malém světě Pepy Světa, ale má mezi řádky dost náznaků mnohem vážnějších neduhů... smutný realismus... */
Nicollette
02. 04. 2008
mně se to líbí, připomnělo mi to některé scény z filmu Až přijde kocour .. vzhledem k tomu, že byl natočený v roce 1963, tak těch šedivých tenkrát bylo o něco míň, a bylo tam víc jiných barev - viz malá ukázka .. :-)
vopravdu dobrej nápad!
takhle se kouká (jako Svět) na svět mnoho lidí,...mno, nakolik je to dobré to nevím, ale řekl bych, že je to celkem špatný pohled Pepy,...
Ještěže se tak nedíváš! :D
tip*
tak jo, máš dobrý myšlenky...piš dál, ať se je naučíš skládat do slov tak, aby to znělo přirozeně
oceňuju, že tam nemáš chyby...to je vzácnost tady +) tvoje výrazivo je super, nauč se ho usměrňovat, milá kájo
btw.psalas to předtím, než si četla Burgesse, nebo až potom?
vsem moc dekuju za kritiky.. :)
fergi: vim ze je to znamka sednuti.. mozna o tom to je
old: nepisu o svym pohledu.. pisu o pohledu Pepy Sveta, ja jsem zenska a nekourim, ani ted ani driv:) muzes to pojmout tak, ze tenhle text jsou jednostranny zvasty o tom, ze zdrazili cigara a rum anebo zkusit najit nejakej podtext... asi ho tam nevidis, mozna skoda, ale dik za navstevu:)
Jednostranné myšlení. Před měsícem mi umřel kamarád na zadušení - poslední fáze kuřácké bronchitis. Pantáta zemřel na rakovinu plic. Nebudu tu dělat výčet toho, co se událo v mém okolí... jen proto to píši, abys pochopil jak hloupý je tvůj pohled na kouření. Dříve se to řešilo zákazy, dnes se prostě používají metody méně restriktivní - ekonomické. To ostatní už je úplný nesmysl. Chlastat může být doplněk života a pak je intolerantní, nebo cíl a náplň a to je v p
pěkně pojatý téma - mě by nenapadlo to takhle napsat a proto se mi to asi moc líbí :c)*