Sonet milování před svítáním

U nohou mi jedna z cest teď leží

stříbro sťaté, krve prach

po ní jemná kroků šíje času běží

po bolesti, po špičkách

já báseň mám, ne však slova k ní

když v očích vidím pole samo zrát

tma je krásná a právě moře všechna pramení

nezbývá než na břehu noci, pod hvězdami se milovat

na zbytku měsíce tvé šaty visí

mlha z boků sama sklouzává

hrozna ňader, víno mešní, révou jsi

anděl těla mého padl, v zemi, v ženu, zasívá

pak na hladině nebe klidem pluje ta tvář

skrz vlasy ti vychází slunce, máš svatozář