Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seEXISTENCIÁLNÍ
10. 01. 2008
4
16
3285
Autor
pupin
Já vlastně nejsem.
V samotě vějířů
svých identit
jen myšlenkou být
beze úst
a prsy noci
bez doteků
doteku až k tobě
řeko,
balancující na hranici
polopravd
všech
popálených popelnic
16 názorů
Jó, tak to já nevěděl :-) my si polu také kecáme ve zprávách a já dokonce rád...
Popálený popelnice tam patří, líbí se mi, ale nechtěl jsem je zdůrazňovat, což bylo jenom dobře. Spíše jsem jejich smysl tušil. Tak pregnantně bych si nedovolil je definovat. Ty můžeš :o)
Dáši..., být blíž a být někde krbík s praskajícími poleny, povídáme při červeném vínku... dík.. beru :-)
ŠTÍREČCE:POPELNICE JSOU VLASTNĚ LIDI,KTEŘÍ BYLI NEBO SE ZKLAMALI A HNED UDĚLALI ZÁVĚRY - SVÉ PRAVDY -POLOPRAVDY A TA ŘEKA SE PROSTĚ MUSÍ ROZHODNOUT,JESTLI V NICH TAKY SKONČÍ - ALE BÝT TO TAK NEMU,MÁŠ RECHT - TAKY SI TO KAŽDEJ MŮŽE VYKLÁDAT JAKKOLIV,TAKOVÝ PROSTOR MÁM RÁDA...PA,PA
ostatním dík,je to další identity fík
Nějak se v textu motám..ale ano po několikáté se objevuje to důležité..
... mají poslední 2 řádky nějaký spešl smysl ?... mě by to stačilo bez nich... ale pokud mě tčeba ve zprávě popostrčíš... :-)