Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCesta domů
Výběr: StvN, pozorovatel
12. 01. 2008
10
27
2874
Autor
Narvah
Jeli jsme ve vlaku. Nemluvili jsme. Díval jsem se z okna. Seděl jsem proti směru jízdy. Jako bych hleděl do minulosti. Příroda umírala, byl podzim. Jednou se mi ukázaly srny, strnulé, jako sochy. Pak lidé, kteří pálili listí a připravovali se na zimu. Šedý kouř stoupal nad stromy. Vítr ho zavál do cesty vlaku a já nasál jeho štiplavou vůni.
Pohlédl jsem na svého bratra. Měl rozcuchané vlasy a zaujatě se díval z okna ven. Vlak tiše vrčel. Brácha zavřel oči. A pak je zase otevřel a pohlédl na mě.
"Co je?" houkl na mě.
"Nic, brácho. Jen se na tebe dívám," řekl jsem.
Otočil hlavu k oknu. Z profilu měl trochu větší nos, který mu dodával na vážnosti.
Myslel jsem na rodiče. Nejdřív na mámu. Na to, jak naštvaně se tvářila, když jsme se s bráchou vrátili domů celí umazaní a zkrvavení od toho, jak jsme se poprali. Když nás viděla, začala nám hubovat a postupně nám zakázala všechno, co jí v tu chvíli přišlo na mysl. Nakonec se rozesmála, chytla nás kolem ramen a přitiskla k sobě.
Pak jsem myslel na tátu. Na jeho unavenou tvář. A na to, jak mě vždycky někde uvnitř zahřálo, když jsem spatřil, že se usmál. To jsem věděl, že za ním můžu přijít a něco mu říct.
Těšil jsem se na svoje rodiče, jako nikdy předtím.
"Co myslíš brácho, jak budou naši vypadat?" zeptal jsem se.
Pátravě na mě pohlédl. "Doufám, že budou v pořádku. To stačí."
Byly to čtyři roky, co jsme je viděli naposledy. Čtyři roky, které jsme strávili v zákopech, provlhlí a zablácení. Čtyři roky strachu, zabíjení a umírání.
Válka skončila a nám trvalo tři týdny, než jsme se dostali do tohoto vlaku, který zastavoval v naší vesnici. Vidina domova byla mou nejkrásnější vzpomínkou po celou dobu války.
Často jsem si představoval náš dům. A cestu, která se k němu vine. Cestu, po které jsme s bráchou ráno kráčeli celí mrzutí do školy a která v podvečer prášila pod našima nohama, když jsme se vraceli zpět. Teď musí být celá barevná od listí javorů, které okolo ní děda vysázel.
Vzpomněl jsem si na našeho psa.
"Co myslíš, brácho, je Bert živej?"
"Mohl by," řekl brácha zamyšleně. "Když nás naverbovali, bylo mu šest a vypadal docela čile."
"Sousedovic Gerd to snad bude mít za sebou," řekl brácha a poprvé se po dlouhé době usmál.
Taky jsem se usmál, když jsem si vybavil, jak Gerd držel v zubech naši kočku a škubal tlamou na všechny strany. Museli jsme ho mlátit klackama, než ji pustil, celou zpitomělou.
Vlak míjel les, ve kterém jsem s bráchou chytali veverky.Plakal jsem, když jedné přerazila dvířka od klece páteř. Brácha na mě pohlédl s pobaveným úsměvem. Věděl jsem, že myslí na to samé.
Vlak přejel most přes řeku, která byla po deštích plná vody a začal se stáčet po kolejích doprava. Cítil jsem příjemné vzrušení.
Za oknem nás míjely skály, na kterých jsme si hrávali na indiány. Věděl jsem, že až zmizí poslední, objeví se naše vesnice, náš dům. Do očí se mi nahrnuly slzy. Stíral jsem si je rukou z tváří a uhýbal pohledem před mým bráchou.
Poslední skála zmizela. Pohlédl jsem na bráchu. Rozplakal se.
V naší vesnici vlak nezastavil. Nebyla.
27 názorů
už jsem to myslim četl.
nijak mě to nevzalo tehdy ani teď.
celkme příjemně to pro mě plynulo do chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že jedou z války. pak už sem nevěřil ničemu. ale to je můj problém, žejo...:)
Neznam desatero intelektuala. Detektivky jsou povetsinou oddechova cetba... Vlastne vzdy - detektivky jako takove.
Hm, chtelo by to cist poradne, ze ano... Nevidel jsem rozdil mezi rysem a kriteriem, tedy jsem si vzal slovnik c.s., jestli se nahodou nemylim. A ne, nemylim se, tedy by spise bylo na miste, abys nahledla do slovniku cizich slov ty, protoze, zda se, nerozumis slovum, ktera pouzivas. ;]
Nelibi se mi hlavne jeho zbytecne pouzivani. Tady nejde o uspokojeni, ale o dobra/spatna.
StvN: Výborně, povedlo se ti napsat příspěvek, ve kterém jsi vůbec nic neřekl. Tak tu diskusi raději ukončeme.
Já ti nebudu vstupovat do tvých záležitostí, kdy někoho, kdo se aktivně o literaturu zajímá a snaží se rozvíjet, posíláš k plotně (Paulart), a ty za to nereaguj na mě. Pokud trpíš přesvědčením, že potřebuju prohlédnout, pak mě nech tápat v temnotě. Já už se s tím nějak popasuju.
Třeba se časem vyšvihnu na tvoji úroveň, nebo ty se vrátíš na mou.
chytrá_jak_radio
18. 01. 2008chytrá_jak_radio
18. 01. 2008
Nemám slov.
Doporučuji zapomenout to, co vás učili na střední v hodině slohu a vyhnout se tvrzením typu:
Pátravě se hledí na člověka, pokud se tento zachová/udělá/řekne něco nepravděpodobného, nepředpokládaného, od něj nepředpokládaného, z pozice recipienta neuvažovaného, nebo naopak podezřelého, obvzláštního.
To je nesmysl (a není jediný, cos napsal). Pokud to nevidíš, tak nenajdeme společnou řeč. Očekávám jistou intelektuální a vzdělanostní úroveň, tohle je spíš takový výsměch.
Prumerny ctenar detektivek je konkretni urceni, narozdil od prumerneho ctenare novin. Ano, opacne by slo rici, pokud se ti nelibi tato dobre napsana povidka vonici starymi casy, tak... Ne, pockat, to je smesne, prece o tom polemika je, ze maji lide rozdilne nazory, ne o tom, aby si navzajem rikali, jak maji dobre stejne nazory...
Osobne tedy nevim, jaky je rozdil mezi kriteriem a rysem a slovnik cizich slov take ne. A take nevim, jaky "tento styl" mas na mysli. Ne opravdu, toto neni anekdota, aby byl zapotrebi sokujici zaver. A presto, on v jistem smeru prekvapujici je -formou.
Slovo abundance mi neprijde zrovna hodno milovani, bavil jsem se u tve potreby "objevnych" slovnich spojeni (viz. posledni veta me predesle kritiky). Coz mne vazne vzdy dovede rozesmat. A tady dvojnasob.
chytrá_jak_radio
18. 01. 2008
Hezke.
Samozrejme je nesmysl, ze by podstatnym rysem dobre povidky byl sokujici zaver, pokud tedy nejsme prumerni ctenari detektivek.
Nektera opakovani zarazi v kritickem cteni, ale pri cteni jako takovem plynuti neprekazi.
jak_radio: A tvuj prvni odstavec je take docela legracni.
Naopak ta prosta slova, proste obrazy sem patri.
"Vladimíre Iljiči, Vladimíre I l j i č i! Co máme dělat? Aurora se potápí!"
"Tak střílejte, honem, střílejte! Ať se dostane do dějin, než si toho někdo všimne."
chytrá_jak_radio
16. 01. 2008
Oprava v předposledním odstavci: Pokud v průběhu dosavadní cesty nezapřemýšlel o svých rodičích [...]
Tak, jak je to původně, je to nepřesné.
StvN: Osobní věci zprávou, budu reagovat k dílu a tvým připomínkám k mé kritice a jejímu vedení, jak si přeješ.
takže když se jedná o něco, čemu dle mého názoru křivdíš a ještě se vyjádříš tak matně, chci tě přinutit zamyslet se lépe nad tím, co jsi napsal.
To je v pořádku. Příště to stačí napsat přesně takhle a vyvarovat se útočného tónu, který nemám rád.
Nemusíš si toho všímat. Nejsme tu od toho, abychom diskutovali a tříbili si myšlení.
Já tu od toho jsem.
Tvé resty zmiňuji záměrně proto, abych poukázal na tvé lajdáctví, které samozřejmě slouží jako velice vhodný důkaz pro zpochybnění tvé neomylné kritiky.
Domnělé resty. Zbytek nechápu.
Pak si mě můžeš dát do neoblíbených.
Nic takového dělat nehodlám. Jak se projevuješ, je tvoje vizitka (ať už dobrá nebo špatná). A stejně tak to bude zase tvoje vizitka, pokud se projevíš pod mými díly. Nemám s tím konceptem problém.
Po stylistické stránce trochu odfláknuté
Pojmu to velmi jednoduše - vlastně nejjednodušeji, jak to dokážu, abych odpověděl na ten odstín otázky, který tě zajímá.
Úroveň stylu není vlastností autora. U každého autora lze v okamžiku tvorby uvažovat dvě nevyčíslitelné hranice - maximání dosažitelnou stylistickou úroveň a tu běžnou.
Uvažuji tak, že styl se zároveň skládá ze dvou složek - tvůrčí a mechanické/formální, pro které platí následující:
a) Tvůrčí styl se vyvíjí v čase na základě zkušeností autora, nelze jeho úroveň soustředěnou revizí textu příliš zvednout. Vyjadřuje onu nepostihnutelnou kvalitu textu, jeho čtivost.
b) Úroveň mechanického/formálního stylu lze zvyšovat revizemi, pozorným čtením textu. Právě tento styl jsem nazval trochu odfláknutým, už pro několik stavebních (opakování slov, slovosled, výběr slov) i elementárně logických chyb, které se v textu vyskytují. Podotýkám, že jsem zdaleka nezmínil všechny takové, dle mého názoru, nedostatky.
Slovo "pátravě" je naprosto neopodstatněné a působí jako typická prozaická vycpávka.
(tohle je vůbec legrační, když vezmu v úvahu, že narvah skutečně napsal prózu, aneb zkus básníkovi vytknout, že použil rým)
Míjíš se argumentem. Důraz je kladen na slovo "vycpávka", nikoliv "prozaická".
Přívlastek je tam jen proto, že typické to je skutečně právě v rámci prozaických vycpávek, ne vycpávek obecně. Připadne mi až ponižující vysvětlovat, že Narvahovi vytýkám onu "vycpávkovitost" daného obratu, nikoliv jeho "prozaičnost".
Jinak ano, za tím názorem si stojím. Už jsem argumentoval v původní kritice, proč jsem k takovému názoru došel.
Řekněme, že bratrská dvojice byla va válce a přerušila na delší dobu kontakt s rodinou. Když se vrací domů, logicky budou oba (!) bratři přemýšlet o tomtéž
Chytáš za slova. Kdybych nahradil slovo "logicky" za "dá se předpokládat, že", bylo by to lepší?
Pátravě se hledí na člověka, pokud se tento zachová/udělá/řekne něco nepravděpodobného, nepředpokládaného, od něj nepředpokládaného, z pozice recipienta neuvažovaného, nebo naopak podezřelého, obvzláštního. Nedělám si nárok na konečnost toho seznamu, ale výrazně jiný motiv asi nenajdeš.
Mladší bratr neudělal nic z toho. Pokud tedy starší bratr nepřemýšlel o svých rodičích, když se vrací ke svým rodičům, tak musel být stižen těžkou sociální demencí. Tomu nic v povídce nenasvědčuje, a proto je irelevantní, že by tomu tak v krajním případě mohlo být.
***
I přes to všechno nechci text pitvat na molekuly, protože nic jako molekuly skutečnosti neexistuje a pokud se budeme chtít v něčem neshodnout, tak se prostě neshodneme a oba budeme mít pravdu.
Naopak, sem to patří. Jedná se přeci o diskusi nad textem?
Byl bych rád, kdybys mi vyjasnil vytučněné pasáže. Jsi proslulý korektností a jistou precizností, takže když se jedná o něco, čemu dle mého názoru křivdíš a ještě se vyjádříš tak matně, chci tě přinutit zamyslet se lépe nad tím, co jsi napsal.
Ovšem, žádný velký význam to nemá. Mnoho písmáků kritizuje stylem vypadnutého kapesníčku z kapsy, a já jim to někdy ukazuji. Provokuji, tlačím. Nemusíš si toho všímat. Nejsme tu od toho, abychom diskutovali a tříbili si myšlení.
K věci. Narozdíl od reky si já nemyslím, že bys měl třeba z poloviny něco jako pravdu. Tvé resty zmiňuji záměrně proto, abych poukázal na tvé lajdáctví, které samozřejmě slouží jako velice vhodný důkaz pro zpochybnění tvé neomylné kritiky. Ne že by tu o to snad šlo, ale možná tobě by to mohlo být užitečné. Takže si nejdřív můžeme odpovědět na otázku, proč pod díla píšeme své názory a co očekáváme od ostatních uživatelů. Pak si mě můžeš dát do neoblíbených.
fajn, i když závěr jsem už docela tušil,a působí to na mě jako docela ohraný nápad.
čet jsem si tady kritiky, a přijde mi, že dero má ve všech bodech pravdu, opravdu by to chtělo stylisticky pročistit, jediné, v čem s ním nesouhlasím, je to vyhození poslední věty. nechal bych ji tam. výborný náraz.
Založeno na prostém nápadu.
Text by zasloužil větší péči. Jsem...jsem...jsem a byl...byl... sice splňují požadavek (plánované?) jednoduchosti, ale na druhou stranu ta četnost už trochu ruší.
Zasazeno do prostředí, které známe (všichni?) jen z vyprávění.
Pár vyřčených vět, pár vzpomínek a rychle ke konci.
To, jak jsou v těch pár větách vylíčeny myšlenky a snad i povahy dvou navracivších se, je nádherené.
On je už od půlky cítit jakýsi náznak smutku; předzvěst, že to neskončí dobře. Ale i tak je jednoduchá působivost závěrečného šoku překvapením. Použít ho někdo jiný, chcíplí psi jej možná roztrhají na kusy. Tobě to naštěstí prošlo.
Zdá se, že na tuhle povídku hned tak nezapomenu. Zkus v textu (po čase) udělat trochu pořádek. (Krom již zmíněného třeba taky omezit obsah uvozovacích vět kolem přímých řečí.)
Štěpáne, nechápu tu kousavost, ani jakoukoliv souvislost tohoto textu s mou tvorbou (a už vůbec ne s její úrovní). Pokud jsem ti šlápl na kuří oko, napiš mi zprávu, kdy a čím - rád to s tebou soukromě proberu. Sem to nepatří.
Neshazuj se ale podobnými provokacemi, jako jsi předvedl teď tady.
(Mimochodem - u Silver Mahlera dlužím odpověď nejen tobě, ale třeba i Pištovi, který si dal taky se svou kritikou hodně práce. Nemyslím si ale, že by na mě byl Pišta kvůli tomu nabroušený.)
Pitvat na molekuly nic nechci, nepřipadne mi, že bys měl snahu moje stanovisko pochopit.
Dero, on na rozdíl od tebe (viz tvoje Mně narozdíl od StvNa versus Silver Mahler) umí psát:) bez urážky.
Když jsi tak snaživý hoch, rád bych, abys mi objasnil to, co zvýrazním tučným písmem:
Po stylistické stránce trochu odfláknuté
Slovo "pátravě" je naprosto neopodstatněné a působí jako typická prozaická vycpávka.
(tohle je vůbec legrační, když vezmu v úvahu, že narvah skutečně napsal prózu, aneb zkus básníkovi vytknout, že použil rým)
Řekněme, že bratrská dvojice byla va válce a přerušila na delší dobu kontakt s rodinou. Když se vrací domů, logicky budou oba (!) bratři přemýšlet o tomtéž
(tohle mi musíš vysvětlit, nejdřív tu logiku, a pak psychologii shodnosti myšlenek dvou bratrů)
Tohle je pro mě hodně zajímavé a rád to s tebou rozpitvám na molekuly, pokud to ovšem neskončí jako tvá odpověď na mou kritiku Silver Mahlera a tvá reakce na můj text Já sebe.
ok, dík za kritiky. a derovi za rozbor - bezva! vaše výtky jsou oprávněné. napsal jsem to před několika lety. původní verze byla plná plná emocí. takže jsem škrtal, ale přesto je to odfláklý.
ale co se týče závěru, za tím si docela stojím. vzhledem k tomu, že už jsou v povídce ty věty co hrajou na city, tak ten konec má být taková rána do obličeje.
ještě to přepracuju.
Jiní už tu nechali dost slov, mně se to líbilo, ač vyloženě nadšený jsem z toho nebyl.
Po stylistické stránce trochu odfláknuté, narážím především na volbu slov, která v některých místech není zdaleka ideální. Pár takových míst vypíchnu.
Těšil jsem se na svoje rodiče, jako nikdy předtím.
Nadbytečné "svoje" brzdí vyprávění.
Pátravě na mě pohlédl. "Doufám, že budou v pořádku. To stačí."
Slovo "pátravě" je naprosto neopodstatněné a působí jako typická prozaická vycpávka. Když je pohled pátravý, je pátravý a basta. Tady tomu nevěřím, a nemusím ani příliš přemýšlet, abych řekl proč.
Řekněme, že bratrská dvojice byla va válce a přerušila na delší dobu kontakt s rodinou. Když se vrací domů, logicky budou oba (!) bratři přemýšlet o tomtéž, není důvodu, proč by jeden z nich měl na nevyřčenou otázku, která mezi nimi visí, reagovat pátravým pohledem.
Byly to čtyři roky, co jsme je viděli naposledy. Čtyři roky, které jsme strávili v zákopech, provlhlí a zablácení. Čtyři roky strachu, zabíjení a umírání.
Tato, hned následující věta, je příliš ostrým a povrchním vtažením čtenáře do reálií povídky. Předchází jí skutečně velmi... sugestivní líčení předchozí jízdy, prokreslené, barvité, i přes strohost plné odstínů - a najednou švih, takové suché, až nijaké konstatování jako ze školní slohovky.
Pokud to byl záměr, onen kontrast, pak u mě nezapůsobil a atmosféru povídky neposílil.
Teď musí být celá barevná od listí javorů, které okolo ní děda vysázel.
Pravděpodobně spíš "podél", když se "vinula".
"Co myslíš, brácho, je Bert živej?"
Podruhé začíná replika mladšího bratra slovy "Co myslíš, brácho..." Mimochodem, v prvním případě je špatně interpunkce. Ale takových prohřešků tam máš víc, chtělo by to ještě trochu zkorigovat.
... a tak dále.
Těch míst, která bych vypíchl, k závěru přibývá. Nostalgie ke konci je ubrečená, povídka mě v těch pasážích už tak nedržela - navíc jsem po neustálém bombardování konkréty z rodného kraje už tušil, jaká bude pointa.
Mně narozdíl od StvNa přijde nadbytečný celý poslední řádek. A ten předchozí bych upravil tak, aby vnímavému čtenáři pointa došla, pomaličku, mrazivě až za nějakou chvíli po přečtení. Potom bych byl s vyústěním nadmíru spokojený.
Celkově zajímavý počin, díky. *