Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePictures
12. 01. 2008
10
13
2308
Autor
Amiška
V hlavě tisíce obrazů
Kráčím rozpraskanou cestou uprostřed polí se zlatavým obilím.Je horký letní den, obloha bez mráčků, nikde ani živáčka.Mám klobouk se stuhou a rozevláté letní šaty.Dojdu k velkému stromu a sedám si, opírám se zády o kmen.Zavírám oči a vnímám zvuky dne, šelest motýlích křídel.Najednou cítím, jak mi z rukou i nohou vyrůstají kořeny.Není to nepříjmné, naopak.Stávám se součástí stromu, vrůstám do kmene.A náhle vidím věci dříve pro mě neviditelné.Vidím malé lesní bytosti, jak si nosí v horku vodu ke kořenům, duše stromů, které sedí ve větvích a češou si plavé vlasy, něžné nymfy v roztrhaných šatech, slyším jejich smích, když se prohání polem.Elfové s bleděmodrými křídly sbírající nektar z květů kolem a motýli všude kolem, všude samí motýli....
Obrazy ze vzpomínek "Usínám a chtěl bych se vrátit o nějakej ten rok zpátky....."
Sem zase tady.Jdu chodbou, mezi zdmi, které-umět mluvit-řekly by toho hodně.Mám aktovku na zádech a nej kamarádku vedle sebe.Míjíme skupinu oktavánů.Hledám kluka v oranžové mikině.Uhýbám očima. "Co se tak křeníš?" "Ne, nic, jen tak." "Ještě si musíš okopírovat tu fyziku, nezapomeň děvče". "Jo, Já vím, dík moc.Máš drobáky?"
Jsem královnou parketu.Vždycky jsem byla.Jenom mě nikdo neviděl.Nikdo si mě nevšiml.Pošedlýma očima si prohlížím všechny prázdné tváře kolem.MILUJU PLESY!!Všude kolem třpyt.A ramínko od podprsenky se mi zařezává do ramene.Bolavý kotníky.Moje dokonalá klenba dostává zabrat.Je to super.Pozorovat všechny ty tančící páry.Můj úsměv to říká, dívejte, je to super, fakt.A jen si zkuste, litovat mě.
Už zase
myslím na svou sbírku zvadlých růží
měla sem plamen v očích
jestlipak sis všiml
k ránu
mám
tmavě modrý svědomí
a na lopatkách hrbolky
(byly tam křídla kdysi)
čísi
odraz v zrcadle
mých ušmudlaných vzpomínek
(kdybych je tak často nebrala do rukou, nebyly by tak opotřebovaný)
Nemohla sem spát.A bála sem se tmy.Bylo mi sedm.
a maminka mi vyprávěla, že v lese, za dědinou, žije skřítek.A ten mě hlídá.A nedopustí aby se mi něco špatnýho stalo.
Nemůžu spát.A bojím se tmy.Je mi dvacet.
a můj skřítek
zemřel.
Kráčím rozpraskanou cestou uprostřed polí se zlatavým obilím.Je horký letní den, obloha bez mráčků, nikde ani živáčka.Mám klobouk se stuhou a rozevláté letní šaty.Dojdu k velkému stromu a sedám si, opírám se zády o kmen.Zavírám oči a vnímám zvuky dne, šelest motýlích křídel.Najednou cítím, jak mi z rukou i nohou vyrůstají kořeny.Není to nepříjmné, naopak.Stávám se součástí stromu, vrůstám do kmene.A náhle vidím věci dříve pro mě neviditelné.Vidím malé lesní bytosti, jak si nosí v horku vodu ke kořenům, duše stromů, které sedí ve větvích a češou si plavé vlasy, něžné nymfy v roztrhaných šatech, slyším jejich smích, když se prohání polem.Elfové s bleděmodrými křídly sbírající nektar z květů kolem a motýli všude kolem, všude samí motýli....
Obrazy ze vzpomínek "Usínám a chtěl bych se vrátit o nějakej ten rok zpátky....."
Sem zase tady.Jdu chodbou, mezi zdmi, které-umět mluvit-řekly by toho hodně.Mám aktovku na zádech a nej kamarádku vedle sebe.Míjíme skupinu oktavánů.Hledám kluka v oranžové mikině.Uhýbám očima. "Co se tak křeníš?" "Ne, nic, jen tak." "Ještě si musíš okopírovat tu fyziku, nezapomeň děvče". "Jo, Já vím, dík moc.Máš drobáky?"
Jsem královnou parketu.Vždycky jsem byla.Jenom mě nikdo neviděl.Nikdo si mě nevšiml.Pošedlýma očima si prohlížím všechny prázdné tváře kolem.MILUJU PLESY!!Všude kolem třpyt.A ramínko od podprsenky se mi zařezává do ramene.Bolavý kotníky.Moje dokonalá klenba dostává zabrat.Je to super.Pozorovat všechny ty tančící páry.Můj úsměv to říká, dívejte, je to super, fakt.A jen si zkuste, litovat mě.
Už zase
myslím na svou sbírku zvadlých růží
měla sem plamen v očích
jestlipak sis všiml
k ránu
mám
tmavě modrý svědomí
a na lopatkách hrbolky
(byly tam křídla kdysi)
čísi
odraz v zrcadle
mých ušmudlaných vzpomínek
(kdybych je tak často nebrala do rukou, nebyly by tak opotřebovaný)
Nemohla sem spát.A bála sem se tmy.Bylo mi sedm.
a maminka mi vyprávěla, že v lese, za dědinou, žije skřítek.A ten mě hlídá.A nedopustí aby se mi něco špatnýho stalo.
Nemůžu spát.A bojím se tmy.Je mi dvacet.
a můj skřítek
zemřel.
13 názorů
sestricka.slunicko1
28. 01. 2008marigold_ana
19. 01. 2008Kamil Havránek
19. 01. 2008Kamil Havránek
19. 01. 2008
(kdybych je tak často nebrala do rukou, nebyly by tak opotřebovaný)*je to krasny okolo 0:44 rano skritci tm a a vzpominky
Lítaj_Pítt
17. 01. 2008
Neroušek je dojat.PS. Neboj se, skřítek nezemřel, hlídá Tě dál,neboť co zemře,znova se zrodí,byť v jiné podobě,dí neroušek.
JO jo, já mám maturiťák o víkendu ... a cítím se taky asi takhle, krásně..takže tip.