Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pictures

12. 01. 2008
10
13
2308
Autor
Amiška
V hlavě tisíce obrazů
Kráčím rozpraskanou cestou uprostřed polí se zlatavým obilím.Je horký letní den, obloha bez mráčků, nikde ani živáčka.Mám klobouk se stuhou a rozevláté letní šaty.Dojdu k velkému stromu a sedám si, opírám se zády o kmen.Zavírám oči a vnímám zvuky dne, šelest motýlích křídel.Najednou cítím, jak mi z rukou i nohou vyrůstají kořeny.Není to nepříjmné, naopak.Stávám se součástí stromu, vrůstám do kmene.A náhle vidím věci dříve pro mě neviditelné.Vidím malé lesní bytosti, jak si nosí v horku vodu ke kořenům, duše stromů, které sedí ve větvích a češou si plavé vlasy, něžné nymfy v roztrhaných šatech, slyším jejich smích, když se prohání polem.Elfové s bleděmodrými křídly sbírající nektar z květů kolem a motýli všude kolem, všude samí motýli....

Obrazy ze vzpomínek  "Usínám a chtěl bych se vrátit o nějakej ten rok zpátky....."

Sem zase tady.Jdu chodbou, mezi zdmi, které-umět mluvit-řekly by toho hodně.Mám aktovku na zádech a nej kamarádku vedle sebe.Míjíme skupinu oktavánů.Hledám kluka v oranžové mikině.Uhýbám očima.   "Co se tak křeníš?" "Ne, nic, jen tak." "Ještě si musíš okopírovat tu fyziku, nezapomeň děvče". "Jo, Já vím, dík moc.Máš drobáky?"

Jsem královnou parketu.Vždycky jsem byla.Jenom mě nikdo neviděl.Nikdo si mě nevšiml.Pošedlýma očima si prohlížím všechny prázdné tváře kolem.MILUJU PLESY!!Všude kolem třpyt.A ramínko od podprsenky se mi zařezává do ramene.Bolavý kotníky.Moje dokonalá klenba dostává zabrat.Je to super.Pozorovat všechny ty tančící páry.Můj úsměv to říká, dívejte, je to super, fakt.A jen si zkuste, litovat mě.

Už zase
myslím na svou sbírku zvadlých růží
měla sem plamen v očích
jestlipak sis všiml
k ránu
mám
tmavě modrý svědomí
a na lopatkách hrbolky
(byly tam křídla kdysi)
čísi
odraz v zrcadle
mých ušmudlaných vzpomínek
(kdybych je tak často nebrala do rukou, nebyly by tak opotřebovaný)

Nemohla sem spát.A bála sem se tmy.Bylo mi sedm.
a maminka mi vyprávěla, že v lese, za dědinou, žije skřítek.A ten mě hlídá.A nedopustí aby se mi něco špatnýho stalo.

Nemůžu spát.A bojím se tmy.Je mi dvacet.
a můj skřítek
zemřel.

13 názorů

Ne,nezemřel,to néé moc krásné***

megahit
26. 01. 2008
Dát tip
moc hezké

hrozně hezky napsaný.jen mi na začátku přijde moc rychlá ta "přeměna do kořene", asi bych to trošku víc rozepsala..

dobré je to

dobré je to

Anyz
19. 01. 2008
Dát tip
(kdybych je tak často nebrala do rukou, nebyly by tak opotřebovaný)*je to krasny okolo 0:44 rano skritci tm a a vzpominky

tanec
18. 01. 2008
Dát tip
Zlaté časy!

Amiška
17. 01. 2008
Dát tip
děkuju ti je to krásné co píšeš moc si toho vážím a věřím ti

Je to nádherné...v každém Tvém obrázku se dá krásně vžít do atmosféry popisovaného okamžiku ..zvlášť ten začátek je nádherný...i já chodím se stejným přístupem do přírody... nevěř tomu že Tvůj skřítek zemřel nebo že si ztratila křídla...skřítek žije jen ho musíš najít a křídla znovu vyrostou jen jim musíš pomoci...začít uvnitř sebe a časem zjistíš že se Ti cosi klube znovu na lopatkách...a po nějaké době to budou opravdová silná křídla...která Tě ponesou kam jen si budeš přát ;-) jen musíš věřit a chtít

neroušek
16. 01. 2008
Dát tip
Neroušek je dojat.PS. Neboj se, skřítek nezemřel, hlídá Tě dál,neboť co zemře,znova se zrodí,byť v jiné podobě,dí neroušek.

Buendía
15. 01. 2008
Dát tip
JO jo, já mám maturiťák o víkendu ... a cítím se taky asi takhle, krásně..takže tip.

Amiška
12. 01. 2008
Dát tip
děkuju..

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru