Romance v dýmu cigarety

kdepak ji asi máme
neschovala se za mříže svého balkónu?
a tam potmě tahajíc z cigarety sepisuje
svoje deštíky a uhaslé plamínky...
a jako by si rozdělila svět
přes mříže z výšky pozoruje
kus dobré, zlé a porovnává
má mě rád či - nemá ráda?
příjde zas či nestaví se.....?

na špičkách nohy podlomí se
a klesnou ramena
a prasknou záda
přes mříže blíží se
sám rytíř odzbrojen
co ho tak měla ráda

v bolesti přišel zas
a usnul v jejích dlaních
spáč spáčů
léčila stále jeho rány
do její duše zaorány
aby ji mohl opouštět
a vystavovat hrdé srdce
na zelených pláních

na těch zelených pláních
sám po čestných kláních
pocestným zpíval
do zoufání
jen hlavou kýval
chápavě skrýval
svůj úsměv
jak stvořený k milování

a snad mu četl každý z očí
že psal jí vrásky nad obočí
To jeho – taky mám tě rád
…ty noci…pro něj…tolikrát…
co ubíjí ji, to mu dává smělost
to všechno – jejich osamělost
to všechno dává, věřte, vskutku
hologram jejich pravdy – smutku
hologram jejich reality
dvě srdce na dvou koncích bytí

dvě ruce opředené nití
a natažené do půl noci
a provlečené v lehkých krocích
kterými pospíchali od sebe a k sobě
tak jako vážky v letní době
propletou křídla v hebkou síť
tak tiše v jejich bzukotu
shlédli tu chladnou nahotu
měsíce co soukal jejich nit

ještě však stojí za zmínku
proč vdechla verše plamínku
proč ho vždy v dlaních uschovala
proč ho tak vroucně milovala
ty vzpomínky... ty jeho rety
zakryla kouřem cigarety
když tváře svého prince hladí
šeptá mu, co nám neprozradí…