Vychýlení

*!

Vždycky se těším...

*

Líbí se mi, to zaprvé. Z rovnováhy světla či polosvětla mě vyvádí poslední verš; pocitově příjemný, ale prostě mě rozhodí při pokusu o interpretaci. Mj. infinitivem, řekl bych - nevím kam zamířit. Kam? *

pro mne opět velmi šifrované sdělení na hranici srozumitelnosti (respektive schopnosti si v tom najít své významy) ale líbí se mi tvůj jazyk - a vlastně i ta neuchopitelnost*

bral bych to skoro jako tři samostatné básně ale skládání a hledání spojitosti je taky fajn

*

myslím, že píšeš dobře. Tak nezpychni a nepřepískávej to.

Pocitově - variace na dávné špeky; subjekt básně je dán, pak zmízí neznámo kam, aby ke konci oznámil, že tu po celou dobu byl:) ten jazyk už nabízí jen různé možnosti, šroubovat jiná slova, která v konečném výsledku vyzní skoro-stejně...tím chci říct, že těžko ti mohu z básně vytrhnout jeden a půl verše a jásat nad ním, přijde mi to vzdálené, vykonstruované třebaže jsi tu popsala vlastní postřeh, moment, který se ti zalíbil, ale...osobitost? Já vím, používám tak hloupá slova, na kterých bys mě asi dokázala načapat, ale...psali jsme tak všichni, hledali tu mez, kde ještě ano a kam už ne a teď je možná čas to všechno sesypat dohromady a vyhodnotit vlastní poezii. Jo...a rozumím tomu. Myslím, že v rámci možností rozumím slovům, ale to je mi málo. Slova nejsou příběh, dojem, atmosféra. To všechno mi tam chybí - už se hodně dlouho opakuju:), tak se nezlob.

sem asi moc mladej bo blbej nak sem to nepochopil