V cibulkách (o domku)

katurgio: "překročil kámen, ale on tam nebyl..." Jsme každý jinde, tohle by mohlo jít do nekonečna, vzdávám se... 15:28:26 rozuměj, chápu...! Nesnažím se nic čtvrtit :-) Byl to pouze prostředek vzájemného sblížení a komunikace, jak jsem již uvedla. Šlo o pouhou nevinnou hru, na kterou jsi nepřistoupil, žádnou vlastní verzi svého pohledu na tuto báseň jsi neuvedl.... Nechci již polemizovat, nemám o čem. Díky za snahu i čas, nechme to být. m.

Omlouvám se, že reaguju se zpožděním. modrá kritika víceméně bez komentáře, zkrátka rozdílný pohled, jen sis, myslím, mohla odpustit to hanlivé zabarvení jiného názoru (hlubší dopad vs. výlev slovníku) 15:11:59 - kdybych měl jeden den, tak se opravdu nebudu zabývat básní; každý den není ten poslední. Pak také není pravda, že v básni "nevidím nic". I v mracích na obloze můžeš vidět spousty výjevů, otázkou je, do jaké míry je vhodné tvrdit, že na té obloze skutečně jsou. A o sobě tvrdíš - "Já v ní nalézám mnohé", ale ve svých kritikách jsi neuvedla, co nacházíš. V tom vidím ten problém, ne už tolik v tom, že chceš být básnířka a ne kritička. Protože u podobné básně zvlášť má cizí pohled pro další čtenáře, i pro autora, zásadní význam při konfrontaci s vlastním pohledem. Pokud ale budeš citovat pět úryvků z básně a ke každému napíšeš "v tomhle něco nacházím", aniž bys napsala co, je to podobně vypovídající jakok "líbí tip". K té poslední větě, jak už jsem nakousl, s tím nemůžu souhlasit. Člověk je tvor, který nežije pro jediný okamžik, má své zítřky a má vůči nim zodpovědnost. 15:28:26 - ano, to je začátek; ale sama chápeš, že nelze báseň rozčtvrtit a ke každému obrazu přiřadit symboliku, nejen analyzovat, ale i syntetizovat Uf. Nechtělo se mi sem a ani pokračovat se mi už zrovna nechce. Rozumíme si aspoň trochu?

Láďo, moc dobře ti rozumím, vnímám to podobně jako ty: "básně čtu tímto osobním vkladem a teprve v druhém plánu lze skládat nějakou "ideální interpretaci" *** Můj poslední příspěvek je vrtošivý vstup do jakési neformální hry, má sloužit především jako prostředek komunikace a názorového sblížení :-)

avi

< "řekla: pod dveřmi světlo je čára života" zahrnovalo například to, proč mluví o dveřích, co symbolizuje světlo za dveřmi a pode dveřmi, jaký prostor ty dveře eventuálně oddělují, jak to prosvítání souvisí s čarou života a proč to vůbec Ona sděluje" Začnu s tou tvojí kritikou, opravdu se ráda přiučím. Tak např: "co symbolizuje světlo za dveřmi?" Světlo je symbolem, bezesporným symbolem tepajícího života... Škvíra pode dveřmi nesymbolizuje nic. Je vskutku čarou, stačí se podívat, tenkou, jako rýha na lidské dlani... Prostor za dveřmi? Symbolizuje otevřenost, plnost bytí, touhu lidského ducha povstat, věčnost... Můžeš pokračovat :-)) .....

avi

ještě jeden postřeh: ty se svým způsobem uvažování jsi tuto báseň charakterizoval jako "hezkou hru se slovy, upravenou do formy básně. Jednotlivá spojení a obrazy jsou bez většího smyslu v závěsu imaginace..." . Tedy nevidíš v ní nic. Já v ní nalézám mnohé. Který přístup by jsi vybral, kdybys měl pro svůj vezdejší život pouhý jeden den? Všichni máme pouze dnešky. Není čas přetřásat slova, je čas žít, vnímat, cítit a mluvit tak, aby jsi dnes mohl usnout s tím, že dalšího rána nebude... m.

katurgio: tvá hlubší kritika by byla nesporně zajímavá, i když možná... trochu suše akademická. Nejsem akademik, jsem spíše básník, než- li kritik. Ve tvých úvahách by se dalo pokračovat... "co, proč, jak...", obecně se to tak v literárních kruzích děje, jak říkám - nejsem literát: nejdříve žiji a poté teprve píši, ne naopak. Básně jsou pro mne pouhými hoblinami pod ponkem truhláře. Správně jsem pochopila, že tě svým výkladem neuspokojím. Omlouvám se, ale jsem pouze amatér a můj pohled na literaturu není odosobněný od vnitřních pohnutek... stávám se tím, co čtu a pokud se vyjadřuji, snažím se zprostředkovat tresť duchovního potenciálu, který báseň skýtá. Mohu říci, že obecně mají tyto postřehy pro lidský život, potažmo pro píšící autory a jejich čtanáře, mnohem hlubší dopad, než- li výlev obsahu příručního slovníku české literatury. Ale i v tomto ohledu se snažím vzdělávat :-) Třeba to vyjde příště, pokud mohu radit, zkus interpretovat Alimru způsobem, který jsi načrtl. Jsem moc zvědavá, ráda se přiučím :-) Díky za rozhovor.

Naše komunikace je spíš nemožná, než ztížená. Asi si každý představujeme tu hlubší kritiku jinak; pro mě by vysvětlení, jak vnímám " řekla: pod dveřmi světlo je čára života" zahrnovalo například to, proč mluví o dveřích, co symbolizuje světlo za dveřmi a pode dveřmi, jaký prostor ty dveře eventuálně oddělují, jak to prosvítání souvisí s čarou života a proč to vůbec Ona sděluje. Když ale napíšeš "Každý touží najít tu svojí 'čáru života'", je to sice pravda, ale o tom básnickém obrazu to neřekne vůbec nic. Podle mě nelze vytloukat klín klínem, poetická vyjádření poetickými vyjádřeními.

katurgio: dobře, vynasnažím se objasnit některé ze svých postřehů, ale již nyní vidím, že naši komunikaci může stěžovat fakt, že jsem pro tebe příliš podobná Alimře: < když napíšeš "tazatel může přímo zakoušet 'oceány a pohnutí mysli na kyvadle času'," neříká to víc, než samotný text. Ano, právě. V tom je ten vtip... Zde odkaz na text není samoúčelný, ani to není výraz mé malé slovní zásoby. Je to odkaz na sama tazatelova slova, která přirovnávají Alimřiny texty k oceánům etc. Líbí se mi, že Alimra nevede svou odpověď po vnějším obvodu kruhu, ale míří přímo do středu. "Jak chutnají hrušky, co to je hruška, nerozumím tomu..." Nebudu přeci vysvětlovat slovy, ale dám dotyčnému hrušku, aby se do ní mohl zakousnout. Je to jednoduše geniální. Tímto způsobem odpovídá Alimra tazatelovi. Nepopisuje, nevysvětluje, nýbrž jedná. Znánlivě negující odpověď rozvíjí způsobem, který přitakává a vrací tazatele do výchozího bodu. < řekla: pode dveřmi světlo je čára života znovu vyzdvihuji tento nádherný a oduševnělý obraz. Každý moudrý mluví trochu jako blázen. Nevím, jestli je Alimra moudrá, ale bláznem umí být. Každý touží najít tu svojí „čáru života“. Je to první a poslední zastávka lidské tápající mysli. Obyčejně se čáry života hledají na dlaních. Alimra odečítá z dlaní světa a poukazuje na fakt, že život s námi mluví prostřednictvím těch nějvšednějších věcí. Dále viz poslední část kritiky uvedené výše, nemám dále, co bych chtěla dodat...

To si nemyslím. Imaginativní poezie je podle mě věc jedna a dyskonstrukce obrazů (pokud je to pochopitelný výraz), v protikladu k jejich jasnosti, věc jiná. Ale samozřejmě že záleží na čtenářově pohledu, to ano... křehká hranice mezi objasnitelným a ne~. Jsem rád, že vůbec reaguješ, ale z Tvojí předchozí kritiky jsem nepochopil, co v té básni vidíš a za co ji oceňuješ, je tam mnoho citací textu ověnčených jen slovy "toto je pěkné" a když napíšeš "tazatel může přímo zakoušet 'oceány a pohnutí mysli na kyvadle času'," neříká to víc, než samotný text.

katurgio: téměř za každou imaginativní básní můžeš vidět pouhou hru se slovy... Tato báseň je hravá a to velmi (také to ve své kritice podotýkám - hned na dvou místech), zároveň ji však vnímám jako smysluplný celek. To se přeci nevylučuje...

Já to vidím jen jako hezkou hru se slovy, upravenou do formy básně. Jednotlivá spojení a obrazy jsou bez většího smyslu v závěsu imaginace - chápu, že třeba ve druhé části, kde Ona odpovídá, má tohle své opodstatnění, ale jinde?

***T

krásná :-)*****

*

§ /*

"Nemoře smyslů" asi nejvíc, ale jinak bych to musela opisovat celé, kdybych chtěla všechno pochválit... :-)*

líbí se mi onen fiktivní (a možná ne :-) rozhovor, jak si se sebou hraješ, jak se nebojíš sebe samu pojmenovat... inu, velmi trefně. již Alimřiny odpovědi nejmenovanému tazateli nejsou pouze "odkazy", nejsou suchým výrokem či abstraktním vysvětlením. tazatel může přímo zakoušet "oceány a pohnutí mysli na kyvadle času". "pod dveřmi světlo je čára života" - moc dobré*** "pohnutí hlíny dva palce nad úrovní příliš zemských Alimer s pugétem tulipánů a s nemořem smyslů na dně zahrad" zemitost a pugét tulipánů! dost dobrá, řekla bych až analogie nemoře smyslů - pěkně, opravdu pěkná hra s významy..., zároveň tuto závěrečnou sloku vnímám jako navrácení k první sloce, tedy tazatelově výpovědi... t,v

To isté, čo Zuzulinka, je to samonosná časť. Ináč veľmi dobré, oslovilo.

líbí se mi prostřední část*

...aha, teda /asi/ autorske "jak cist Alimru"..)) me vadi tady ty "prilis zemske Alimry"... ---"nemore smyslu" zas podle me manyra...nemuzu si ponmoct...cau..honzyk..)o

vííí

* a jinak není co dodat ...........