Noční služba

Ozvalo se tiché: ,,Sestřičko…sestřičko.“ Otáčím se za hlasem. Přistupuji k lůžku. Opírám se o zábranu, která zabezpečuje pacienta proti pádu z lůžka.
,,Copak je, paní Nováčková?“
,,Zavolejte mi Jarku, prosím.“
,,Kdo je Jarka, syn?“ ptám se. Smutné oči přikyvují.,,Ano syn. Já bych chtěla domů. On má auto. Odvezl by si mě.“
,,Babinko,“ kašlu na předpis, který nám nařizuje oslovovat pacienta příjmením.,,Je noc. Víte jak by se syn polekal, kdybych mu teď volala? Vydržte to tu s námi. Vyspíte se. Vždyť vaši za vámi chodí denně na návštěvu. Zítra určitě zase přijdou a domluvíte se. Bydlíte se synem?“
,,Ne sama.“
,,No tak vidíte. Jak byste to chtěla zvládnout doma? Musíte se napřed domluvit.“ Držím ji za ruku, hladím a uvědomuji si ostych se kterým ke mně svoji ruku vztahovala. Pohladím ji po tváři a přeju dobrou noc.

 Ošetřovatelka, která je tu dnes se mnou, stojí u druhého lůžka a drží za ruku babičku dýchající za podpory kyslíkové masky. Přístroj na stolku ukazuje její saturaci kyslíkem. Přecházím k jejímu lůžku, protože přístroj signalizuje pokles saturace. Zkoušíme odsávní hlenů z úst. Zvyšuji na chvíli přívod kyslíku, stav se nelepší. Mohu přidat dle ordinace  intravenozně lék na podporu dýchání…měřím glykemii, výdej tekutin je nízký…

Babička Nováčková zatím klidně usíná, ale naše noční služba se točí ve spirále kolem lůžka její spolupacientky. Za závěsem na šestilůžkovém pokoji leží ještě muž po prodělané embolii, kterého je potřeba během noci několikrát napolohovat , váží určitě nejméně devadesát kilo. Máme co dělat, abychom ho ve dvou nadzvedly, otočily, nebo vysunuly výš na lůžku.

Na ostatních pokojích spí další pacienti, kteří naštěstí nevyžadují akutní péči během noci.
Usmívám se při pomyšlení, jak často slýchám ráno větu od ,,bolavých zad“ : ,,Nemohl jsem v noci pořádně spát, ale nechtěl jsem vás budit.“ Pacienti často ani netuší, že během noci několikrát nahlížíme do pokojů při kontrolách a že víme velmi dobře, kdo v noci pro bolest nespí…

 
V půlnoci měníme láhev s kyslíkem. Pokles hodnot hlídáme tak, aby nepřekročil vytyčenou mez. Vidím, že stav pacientky se zhoršuje, ale stále se drží na hranici, kdy ještě není třeba volat lékaře. Připomínám si její anamnézu, kde je několik závažných onemocnění. K nám byla přijata s centrální mozkovou příhodou. Rok narození 1924.

Sedíme chvilku na sesterně a povídáme si s ošetřovatelkou. Sčítám pro a proti. Obě bychom té babičce přály klidnou smrt. Večer s námi ještě komunikovala. Ráno ji odebírám krev, provádím výtěr z krku a nosu. Nereaguje už ani na bolestivý podnět. Předávám službu kolegyním, které mě střídají na denní směnu.