nitky víček

nebe

v okamžiku kdy jsem zavřela oči

víš nechala jsem je spočinout v melodii tvých slov

jsi mi na obě hebká víčka připevnil nitky

pak jsi řekl : Jdi má holčičko

nebe už čeká na tvé ruce

a já nepatřičnými kroky vstoupila do krajiny

krajiny ostré bez oblin stínů

dlouho jsem kráčela vyčerpána urputností

až uprostřed teras antického chrámu

spatřila jsem obrovského zlatého hada možná anděla

chtěla jsem blíž pohledy sát poznat

krok a víčka se stáhla na krajích zvrásněla

vteřina strach jen návrat ne

krokem jímž propasti se zužují

vytrhla jsem si víčka

abych už navždy  viděla nemohla spát a v očích prach

---