DIALOG

B:
Jsi nevinná jak lavina
co do zimních horských roklí padá
na nebi hvězdy
rozžíná i zhasíná

Jsi víla?
hvězdička?
princezna
z mezidobí
z prostoru mezi Světy?

Snad...
Co já vím
nebo nevím
věřím?
Co se domnívám
nebo si namlouvám...

Tvé nitro je širší
a hlubší
než nejzašší mlhovina
v souhvězdí váhavosti.

Tvůj střemhlavý let do srdcí
lidí
i Všehomíra
mě dojímá...

M:
našels v ní dlaně docela plné - ale to tak není
/co není... vírou zkouší být/
našels v ní chlad i tanec v písku a touhu hvězdám ublížit
/tady ne... tady se skáče dálka/
...jenže pohled už nikdy nikdo

nepřekročí,
tak dneska možná skočí

...byť tvoje dlaně přijímat zkouší - ubíjená pramínky vlasů
rannímu pláči nesmíš lhát! Ať hvězdy tobě dneska svítí
/ kousla se do rtu bez chyb od úžasu/
skočí a ráda... ze snů ji neodchytí

B:
Tak to ale vůbec není
oddáváme se jen snění
Je to pro mě velká pocta
mít tu tak milého hosta...

milovanko
jsi úžasná velká malá básnířka
až mi z toho vlhnou stará víčka
obdivuji Tvá krásná, i když někdy chaotická dílka

Cožpak Kosmos - není zde rovnítko chaos?
Můj dík Tobě patří...

11/ 2OO7