Mansarda blues

Představte si malou mansardu zbarvenou dohasínajícími paprsky zapadajícího slunce...

Malá mansarda,
tak něco mezi
ateliérem
( na podlaze se bez ladu a skladu válejí štětce, nedovřené tuby s barvami a pokrčené výkresy ),
galerií
(na stěnách visí izolepou nakřivo nalepené obrazy plné neidentifikovatelných přízraků ),
knihovnou
( nikdy neotevřené i dávno přečtené knihy se vrší na policích a co chvíli spadne některá z nich s obrovským rachotem na zem ),
barem
( na okenním parapetu stojí nedopitá láhev od vína ze včerejšího večera ),
a smetištěm
( mezi knihami, štětci a flaškami od alkoholu se válí nejrůznější cetky, špinavé prádlo a nedopalky z vysypaných popelníků ).
A kromě toho
se zde nachází
ještě
vzpomínky
( ano, vzpomínky na tebe a také matné, chlastem rozpité vzpomínky na Rock Café Soho ),
stíny
( především stíny promilovaných nocí s tebou, které jsou už dávno minulostí, protože teď už chrápeš s jinou ),
úzkost
( neurčitá, s postupem času čím dál tím víc naplňující mé žíly chladným olovem ),
osamělost
( moje věrná družka, poslední dobou každou noc usínám v jejím objetí ),
a konečně
marnost
( marnost všech mých předchozích přání, tužeb, cílů a ideálů ).

Pomalu vstanu
z postele
( stará proležená válenda nesnesitelně vrže ),
otevřu okno
( venku svítí slunce, po dlouhé době konečně cítím čerstvý vzduch a vítr mi cuchá vlasy ),
stoupnu si na parapet
( nešikovně na něm balancuji, je totiž dost úzký ),
roztáhnu
svoje velká
černá křídla
( nahoře, u ramen jsou ovšem některá peříčka zbarvená do fialova, pravým křídlem shodím na zem lahev, , zbytek červeného vína se rozlil na podlahu a pomalu se vsakoval do spár mezi parketami
a poletím pryč
( budu doufat, že během svého letu nespadnu z oblak, několikrát se mi to už stalo a pokaždé to pořádně bolelo ).

---