Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Šedá myš

02. 07. 2001

2066

Autor

des_te_meer

Je krásný jarně-letní den. Do školy se docela těším, ale u prvňáčka to asi není nic neobvyklého. A navíc budou už brzy mé první "letní prázdniny".
Čekám u školy na spolužačku. Je zároveň moje nejlepší kamarádka. Všichni už jsou ve třídě, jen já dál čekám. Už ji vidím. Mává rukama kolem dokola a zdálky volá:"Já už jsem tady! Taťka nás vezl autem a to se pokazilo, promiň, že jsem tě nechala čekat!" Mávám na ni. Nevadí, než začne hodina máme ještě dost času. Vejdeme společně do třídy a posadíme se. Slyším za sebou smích, ale tak to bývá často-holky, co sedí za námi se smějí skoro pořád.
Odpoledne. Jdeme domů. Jdou s námi ještě další dvě spolužačky. Nejdřív se od skupinky odpojím já, mám to domů nejblíž. Zamávám holkám a ty mi mávají nazpět.
Je krásný letní den, zbývá asi týden do mých prvních letních prázdnin. Čekám u školy na spolužačku. Moje spolužačka je zároveň moje nejlepší kamarádka. Ještě nikdy mě nenechala čekat zbytečně, a tak dál čekám, i když už brzy začne hodina. Slyším kroky. "To bude ona!", myslím si, ale kroky jdou zevnitř, ze školy. "Pojď dovnitř, ona už je ve třídě." To je jiná spolužačka. A co to říká? Vždyť my se vždycky čekáme venku, nemůže být ve třídě. Myšlenky mi prolétají hlavou šílenou rychlostí.
Zase na mě mluví. Vnímám jen něco o tom, že si má nejlepší kamarádka přesedla. Zase ty letící myšlenky: "Ne, to není možné, vždy na sebe čekáme a tak to bude i dnes. Co si to o sobě ta Šedá myš vůbec myslí? Jak může pomlouvat mou nejlepší kamarádku?!" Naštvaně kolem ní proběhnu a přitom do ní trochu strčím. Vběhnu do třídy a rozhlédnu se. Místo v lavici vedle mně je prázdné. Lhala! Pak uslyším známý hlas a ještě o vteřinku později chichot. "To není možné! Ona sedí vedle těch dvou kačen, co se pořád smějí a schválně ze sebe dělají hloupé, aby jim to mohla učitelka znovu vysvětlit. Jen jim! Jen těm dvěma nejhodnějším!" Chechtají se a ukazují na mě. Vím, že se mi smějí!
"Neeeee!" Už nechci na nic myslet a do očí se mi ženou slzy. Vybíhám ven ze třídy a znovu vrážím do Šedé myši, tentokrát ale už ne schválně. "Ona měla pravdu! Holky mě podvedly!"
Brečím! Ale ne nahlas. Křičím! Ale nikdo nic neslyší. To jen uvnitř je bouře. Velká, plná blesků. Šedá myš něco říká, ale nevím, o čem mluví, uvědomuji si jen tón těch slov. Je tak zvláštně uklidňující. Bouře uvnitř ustává a už tak nebolí. Ještě chvíli poslouchám ten tón. Cítím, jak mě Šedá myš zatahala za ruku. Už slyším i obsah jejích slov. "Vstávej, už musíme do hodiny. To bude v pořádku. Tak už si pospěš!" Dřív bych jí asi za něco takového nadala. Šedivka se mně nemá co dotýkat a už vůbec mi nemá co poroučet. Teď je to jiné, něco se zlomilo. Chytnu ji za ruku, kterou mi podává a usměju se na ni. Jdeme do třídy a beze slov se domluvíme na tom, že budeme sedět vedle sebe. Už cítím jen lítost nad tím, jak mě mohla má nejlepší kamarádka takhle podrazit! Otočím se a znovu se na sebe s Myškou usmějeme.
Musím se opravit. Jak mě mohla má bývalá nejlepší kamarádka takhle podrazit.
Začíná hodina. Už je definitivně po bouři. Celou mou myslí, celou duší, celým tělem se mi rozlévá klid.
Podívám se z okna.
Je krásný letní den, zbývá asi týden do mých prvních letních prázdnin. Vedle mně sedí moje spolužačka a zároveň moje nejlepší kamarádka. Venku, před školou, už nikdo na nikoho nečeká.....