Vlčí hlad

Sněžilo už dva dny, a vlci měli pořádný hlad. Jenže co s tím, když ani vlci neviděli dál než na pár metrů, a kyselý sníh je pálil v čumácích. To se pak celá smečka choulí při sobě a vzájemně se zahřívá. Kromě toho sněhu byla totiž také řádná kosa, za kterou by se ani na Sibiři nestyděli, natož v Beskydech, kde zkrátka taková zima není zvykem. A tak si tak vlci leželi a drkotali zubisky. V tom vlk Jeník, nejmladší ze smečky, dostal nápad.

   „Sežereme medvěda Járu, spí, ani si toho nevšimne.“

   „A co když ano?“ oponoval vůdce Vlkoslav pátý, „nápad je to jistě dobrý, ale Jára je nerudný, když se vzbudí.“

   „To se musí na krk a oči, když tak zahyne slepotou a srázem u jeskyně.“

   „Něco na tom bude, vlastně jsem o tom už uvažoval, takže je to vlastně můj nápad. Dík žes mi ho připomněl.“ Zavrčel Vlkoslav a olíznul si rampouch na přirození. Jeník si o něm cosi pomyslel a nebylo to slušné.

   Vlci se zvedli a vydali se vánicí k Járovu brlohu, který byl všeobecně mezi zvěří znám a žádné zvíře by tam nepáchlo, protože to tam neuvěřitelně zatouchalo. Jára totiž opovrhoval všemi formami hygieny, jenže si toho nebyl vědom, a čím víc ho medvědice odmítaly, tím víc byl zatrpklý a nenáviděl svět. Jenže hladovému vlku do nozder nekoukej. Vlci tedy zvedli odhodlaně své ohony a vydali se vstříc svým osudům. Cesta byla dlouhá, mrazivá a měla všechny atributy cesty útrpné. Nicméně po neurčité době dospěli k jeskyni medvěda Járy. Kosti zmrzlé na kost válející se u vchodu svědčily o dobrém apetitu medvědovu.

   „Tak…“ řekl Vlkosav.

   „Tak?“ řekli vlci.

   „Dobrou chuť,“ a Vlkoslav vyrazil vpřed.

   Medvěda Járu trápila noční můra. Zdálo se mu o medvědici Zdeně, která ho kdysi z jemu neznámých důvodů odmítla, a srdce se mu ve spánku prudce rozbušilo. Pak dostal infarkt.

   Vlci se zakousli, až na Jeníka, který ještě nemohl hodovat s ostatními a čekal, až co zbude.

Klepal se před jeskyní a najednou zbytek smečky vyběhl ven.

   „Co je?“

   „Zmlf na koft,“ zaslechl jen a pak si povšimnul vylámaných zubů svých druhů. V tu chvíli si zřetelně uvědomil to, co se mu dralo do hlavy už hezky dlouho, totiž, že smečka je bandou amatérů a vydal se na dráhu soukromého lovce. Inteligentní jedinci se zkrátka těžko smiřují s rolí outsiderů ve společnosti, která je intelektuálně ani potravně neuspokojuje.

   Jeník hledal potravu s předsevzetím, že sežere všechno, co mu přijde do čelistí, zkrátka co se mu namane. A na modré turistické značce se mu namanul běžkař drobné postavy. A věřte, nebyl špatný. Dokonce jako desert měl v batůžku vepřový řízek.

   Té zimy zmizelo v Beskydech na deset turistů a svačin. Lidé byli lační pomsty, a tak celá smečka Vlkoslavova padla za oběť výstřelům lidí nejrůznějších profesí. Všichni vlci pak byli vycpáni a sloužili k ukojení sebelásky šťastných střelců.