Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Za devatero řekami, za devatero horami rozkládá se jedna mýtinka, vprostřed mýtinky stojí starý pařez a kolem něj poletují pracovité včelky. Sluníčko příjemně hřeje, obloha je bez mráčku a všude je slyšet příjemné bzučení. A tak tam všichni tvorové spokojeně žijí...
Autore, zadrž!
Cožpak tohle má být nějaká pohádka pro malé usmrkance řvoucí ze svých krajkami ověšených postýlek? Slunce pere jak o život, to jo, o tom žádná. Mýtina je taky naprostou samozřejmostí. Včely bzučí, ovšem určitě to nebude za účelem sběru pylu, nýbrž z naprosto jiného důvodu. Důvodu, který by měl být těm malým nedochůdčatům skryt minimálně do první chlapecké poluce. Takže alou do peřin, drobotino, tentokrát to bude něco pro dospělé.
Ocitli jsme se totiž na trubčím shromáždišti. Co je to trubec, není snad třeba vysvětlovat, ale pro jistotu - samec od včely medonosné (Apis mellifera), který se od narození válí v úle, dělnice ho krmí, čistí a různě mu podstrojují až do chvíle, kdy přijde jeho velký den a vyrazí společně s mnoha dalšími trubci na zmiňované shromaždiště. Sám si někdy říkám, proč ženy používají pro své racionálněji uvažující polovičky právě označení trubec. Ale to nejspíš nikdy nepochopím. Ovšem zpět na místo konání našeho sletu. Počet oněch vypasených samců bychom mohli odhadnout až k nějaké pětistovce. Zuřivě bzučí, narážejí do sebe a někteří nedočkavci se pokoušejí kopulovat i se sobě rovnými. Co k tomu dodat, snad jen, že trubec, jenž není doma u své plástve medu, je skutečně tvor, který v tom nejdůležitějším okamžiku myslí pouze penisem. Aha. Aha, teď mi ten manželčin příměr teprve došel. No co dodat, ony ženské jsou taky mnohdy pěkné kokety. Přesně jako naše paní královna.
V okamžiku, kdy se na palouk přiblíží královna matka, zrovna vyletěvší z hnízda, strhne se mezi trubci opravdu nelítostný závod o to, kdo se s ní spáří. Avšak královnička není jen tak nějaká obyčejná létavka. Záletná to ona je, ale to tělo, to tělo, pánové trubci. Nádherně žíhaný zadeček, no a ten je. Taky se o něj dělnice staraly již několik dní před jejím výletem z úlu. Kdejaká diskotéková poběhlice by se za něj nemusela stydět. Nádherně zakulacená zadnice v uplé elastické sukni s imitací tygří kůže. A taky se královna, jako správná samice, toužící po spojení s tím nejlepším z nejlepších v co nejkratším čase, správně nakrucuje, v letu se vlní a z čelistních žláz pudí feromony jako sladká slůvka plná lascivních výrazů se sexuálním podtextem.
Nicméně zájemců o neplacený styk je mnoho a použitelný otvor jen jeden. Královně tedy nezbývá než se trochu stáhnout. Myslím tím její na oko hraný útěk před smečkou nadržených trubců do vyšších sfér nebeských. Je to totiž ten nejlepší test, jak vybrat opravdu toho pravého. Matka včela obratně vzletí do výšky až třiceti metrů, kam jen tak některý, sic po neutuchající rozkoši toužící, přesto náležitě líný trubec stěží doletí. Přece jen to několik z nich dokáže a dočká se tak své dlouho odpírané chvilky slasti.
Sameček se zespoda přichytí zadečku nastávající maminky. Je to vskutku krkolomná poloha, ale co si budeme povídat, kdo z nás, pravých (nebo levých) mužů, byl při svém první styku mistrem vaginálního smyku. Možná se chce trubec před samotným aktem pokochat pohledem na krásná, dozajista několik týdnů neholená, lýtka a stehna. Nebudeme mu to upírat, koho by nezaujal pohled, ba i dotyk, na přirozeně chlupatých dlouhých nohou své milenky. Přesto až se dostatečně pokochá, nebo spíš osmělí, přeleze si, v té ohromné výšce a k tomu ještě za letu, na hřbetní stranu královniného zadečku, aby kýženě zasunul.
Zatímco zasouvá penis do kopulační komůrky matky, dochází v jeho těle k enormním stahům a tlakům. Veškerá hemolymfa, tedy krev hmyzu, se přesouvá do jeho penisu. Ctěný nástroj se vychlipuje, převrací se, pro latiníky třebas evertuje, to je jedno, zkrátka nabývá na objemu tak, že v dané chvíli jsou spolu s královnou pevně spojeni. Je to právě ta blahodárná situace, na kterou oba dva čekali. Sperma tryská skrz teňounkou membránu pohlavního údu vstříc nedočkavým vejcovodů královny matky. Ejakulace je v plném proudu. Ovšem požitek z dobře odvedené práce se náhle mění v neutuchající bolest, nebojím se říci, v trubčím podbřišku. Sperma nahromaděné ve varlatech za oněch čtrnáct dní života trubce se nekontrolovatelně dere ven. Nakonec samotná membrána nevydrží a vychlípená chlouba trubcova zadečku exploduje dovnitř matky. Výběrový sameček padá mrtev s utrženým koncem penisu dolů na mýtinu. Nejspíš byl v pánu mnohem dřív, než k samotnému epochálnímu výbuchu došlo. Hemolymfa, soustředěná do jeho drobounkého inštrumentu, neproudila jinými důležitými orgány jeho těla, což mělo za následek okamžitou smrt. Však ona královská soulož taky trvala pouhých několik sekund. Hmmm...že by na tom manželčině přirovnání přece jen něco bylo?
Trubec odpadl, čest jeho památce. Avšak královna toho pořád nemá dost. Co na tom, že jednoho prašivého trubce připravila o život. Budeme-li se držet srovnání s diskotékovou běhnou, včelí královna si s ní v ničem nezadá. Ač ukojena, musí za jeden večer zvládnout samců hned několik. Tak je to i s královnou matkou. Vejcovody se musí naplnit na pět let dopředu a sami se asi nenaplní. Včelí aristokratka s duší coury vystřídá ještě několik trubců a u každého z nich je to koitus poslední. Přibližně deset smrtí, způsobených selháním srdce, to už je snad masová vražda. Deset nebo třicet, co na to říci? Matinka je bezskrupulózní bestie. Sotva se vylíhla, zdecimovala desítky svých sester ještě se vyvíjejících v matečních buňkách, kusadly je roztrhala na kusy, tak co si o takovém monarchovi myslet. A k tomu ještě vyštvala svou vlastní matku z úlu těsně před svým odletem na svatební let. Vlastní matku, chápete to. K dobru jí ale musí člověk přiznat, že staré matce „darovala“ půlku jejích vlastních dělnic. Půlku, řeknete si, to se moc nepředala, avšak při celkovém počtu osmdesáti tisíc včel v úlu není polovina žádný titěrný fraucimor. Ale ani to mladou královnu neomlouvá. Doufám, že nikoho tohle její gesto příliš neobměkčilo, nebylo to mým záměrem, neboť novopečená královna s vejcovody plnými neuvěřitelných dvaceti milimetrů krychlových spermatu není žádná včelka Mája.
Plně ukojena vrací se krvelačná máti zpátky do svého úlu, připravená k převzetí vlády a kladení vajíček do plástů. To je radosti na česně úlu. Včely ji vítají jásavým cvakáním kusadel, dělnice tancují jak smyslů zbavené a hrnou se co nejrychleji postarat o maminku jejich nenarozených sestřiček. Nebo spíše o její naditý zadeček. Je třeba přečerpat hemolymfou potřísněné sperma z vejcovodů do mateřských semenných váčků. A to královna sama nezvládne. Skvělá ukázka soudržnosti společenského hmyzu. Dělnice zadeček matky ohmatávají, olizují. Svíravé pohyby zadečku, rozevírání žihadlové komory a tření zadečku nohama pokračuje. Však co to?! Euforie dělnic ze znovunabyté královny přechází v nekontrolovatelnou agresi. Přičinlivost bezpohlavních dělnic nezná mezí. Pudí sperma až s přílišnou vervou a královnin organizmus to přestává zvládat. Právě jí oddělily levou zadní nožku. Pobíhá jich po zadečku příliš mnoho, tlak je obrovský a drtí z boží vůle královskou sedinku. Matka včela se snaží vytrhnout ze sevření svých poddaných, což se jí nakonec skutečně daří, ovšem zadeček zůstává v obležení rozvášněné lůzy, společně s životně důležitými orgány. Královna pomalu umírá v ústraní, naprosto mimo od mozaikovitých pohledů vlastního společenstva. Poslední feromonové sbohem a je s ní amen.
Ojedinělý případ, kdy těžce pracující dělnice v zápalu pilnosti usmrtí svou královnu, ovšem i to se stává. Příroda si nevybírá. Příroda chyby nedělá.
...no, a pokud neumřeli, žijí tam spolu spokojeně dodnes. Sákryš... a už jsme u toho zase.
Skvěle jsem se začetl i poučil. Napadlo mne přitom, jestli náhodou autoři mýtů nepozorovali včely... Připadá mi ten boj Dia s Kronem nebo Sutecha s Usirem stejně "samozřejmě krutý", jako reálné děje v živé přírodě. Kdo si myslí, že koitus kudlanky je nejkrutější, nejspíš by se divil, že?
Aneb co je vlastně krutost - a co je vlastně život? Jaký má v případě mraveniště nebo včelstva smysl život individuální, který my - memeticky jedineční a tuto svou jedinečnost ochraňující - bereme jako základní?
Někde v hloubce kypí genová omáčka, transportní lodičky RNA posunují své náklady nepřehledným přeplněným mořem plným ostrovů, mělčin a útesů... A my někde kdovíkde nahoře kroutíme hlavou nad dýmem z jejich komínů - jaký je to krásný obrázek!
Fakt jsem potěšen, dávám si do oblíbených a jednou se vrátím :-)
Romale:A nejsu snad;)
Moorgaan: Včela už samotnou domestikací zdegenorovala...tak jest...ovšem mravenci, ti to mají možná krapet zajímavější, už jen díky kastě vojáků...nemyslím si, že obligántní společenstva jsou slepou uličkou evoluce(tak jak je to u člověka). Spíš je to "civilizace" sama pro sebe. Hledáme inteligenci v nekonečných hlubinách vesmíru a přitom ji máme hned za humny v mraveništi. Doporučuji k přečtení trilogii B.Werbera "Mravenci", je to sice trošku nadsazené, ale určitě zaujme.
Celerku, Celerku...Tebe jsem již léta neviděl...co pořád děláš v té Stoce?
Děkuji za tip a pokud budu pracovitější, tak tu knihu snad napíšu;)
Zítra bych se vypit šel, vyřiď bratrovi...
ona ta individua " vyssiho" radu prerostla prirode trochu pres hlavu..tak jako u lidi,ale srovnavat se to neda..ta cesta trubcu a jedne kralovny co si chvilku uzije a pak uz jen rodi a rodi a vsechna samicci populace se o ni a o plod stara - je asi zcestna volba...a nemazme si med kolem huby, ze to priroda vymyslela dobre.-)))/u tech vcel/ .../**
Johana Baesil, Barman: Děkuji mnohokráte...
Rabb: No...mám takovou ukecanou náladu...poslední dobou. Ale beru si Tvou kritiku k srdci a pro příště si dám pozor, aby to bylo něco tvrdšího;) Díky
romale: Co se Ti na vaginálním styku nezdá...A vzíté nejsu-přestal jsem chlastat;)Aspoň takhle po poledni;)
Propánajána, Panenka Maria Svatohorská: Božínku...umysl jsem si ruce a vymyl zrak i ústa svěcenou vodou, tak snad mi bude odpuštěno, přátelé;)
Honzyk: Nevím, jakou jinou kategorii bych měl volit. Původní myšlenkou myslíš pohádku?;) Díky za kr.
Petrusha: Rozkošnicky založený to jsem, ale včelař nikdy...Z blanokřídlého hmyzu mi naskakuje husí kůže;)
takové moc ukecané..
..hodilo by se to do přírodopisu.. ať už jako vzdělávací látka o včeličkách a o "systému", jak to v úlu funguje..
..nebo by tohle mohli předčítat rodiče svým dětem, které poprvé napadla otázka: mami, jak jsem se dostal na svět.. objevují se dvě možnosti, buďto text děti omrzí a budou rády, že na otázku odpověď nedostali a ve strachu, že jim text rodiče přečtou někdy v budoucnu znovu, se už nikdy nezeptají.. a nebo vydrží poslouchat až do konce a ta spousta tragických úmrtí zapříčiněných překrvením je od budoucí soulože odradí..
..bravo, autore.. opravdová pohádka.. :-)
(jen vtipkuji, ale první řádek mého názoru platí)