Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePestrost
13. 08. 2008
3
7
1256
Autor
AlexandraDeRent
Uvadám – lístek po lístku ze mě pomalu opadává.
Umírám – stonek se mi láme a já klesám k zemi.
Z pole nahoru do nebe, kde procitám.
Ze země nahoru ke hvězdám.
A pak se dívám dolů na louku polních květů, kde jsem se narodila.
Pestrost té louky mě uchvátila.
A já – chtěla bych být zas květinou – tak krásnou a nevinnou.
Z nebe zase dolů, jako květina se vracím.
Z oblak dolů na zem, na krásné louce se ztrácím.
Probouzím se – můj stonek už nejsou stíny.
Žiji – jako květ kopretiny.
7 názorů
Květina nebývá vždy nevinná. Co třeba růže. Sladce voní, ale když si nedáš ozor, píchne.