SONDY Petra Musílka

Návštěva spisovatele a básníka Petra Musílka je vždy svátkem. Studna literárních, duchovních pokladů je tak plná, že by člověku nestačil ani celý jeho život, chtěl-li by vše vstřebat. Není to možné - musel by žít jeho život paralelně. Budiž nám tedy k radosti a příležitostí k zahloubání alespoň krátká ukázka z těchto darů. J.M.

Petr Musílek: O Sondách V té nekonečně dávné a současně i blízké době, před zhruba třiceti lety, jsem co čtvrt roku vyprodukoval jedno z čísel soukromého literárního časopisu. Byl na jemném průklepovém papíře a jeho distribuce probíhala na literárních večerech převážně v Chotěboři. První číslo vyšlo s datem 21. 4. 1978, poslední, sedmadvacáté v říjnu 1983. SONDY - Vánoce 1978: Milý Jene, Blíží se pozvolna čas, kdy budu musit jíti cestou, z které není návratu. Nemohu Tě vzíti s sebou a zanechávám Tě na světě, na kterém dobrá rada není zbytečná. Viděl jsem svět déle než Ty, a viděl jsem mnohou hvězdu s nebe padat a mnohou hůl, na kterou se člověk spoléhal, se zlomit. Proto Ti dám některé rady a povím Ti, co jsem tu shledal a čemu mě naučil čas. Není nic velikého, co není také dobré, a není nic pravdivého, co netrvá. Člověk tu není doma a nechodí tu na svém špatném kabátci jen tak. Neboť hle, všechny ostatní věci s ním a kolem něho jsou i zanikající, aniž o tom vědí, člověk však je si svého života vědom a podobá se vysoké a stálé stěně, po níž míjí hra stínů. Všechny věci s ním a kolem něho jsou pomíjivé, jsou podrobeny cizí libovůli a moci, on však je svěřen sám sobě a má svůj život v rukou. Není tedy pro něj lhostejno, jde-li vpravo či vlevo. Nejde si namluvit, že si může poradit, a že sám zná svou cestu. Tento svět je pro něho příliš málo, ale světa neviditelného nevidí ani nezná. Ušetři si proto zbytečnou námahu, nepůsob si zbytečných útrap a buď si vědom sebe sama. Měj se za příliš dobrého, než abys činil zlo. Nepřipoutávej svého srdce k věci pomíjivé. Pravda se neřídí podle nás, milý synu, ale my se musíme řídit podle ní. Co můžeš vidět, to viz a používej svých očí, pokud se však týče věcí neviditelných a věčných, přidržuj se slova Božího. Zůstaň věren náboženství svých otců a měj v nenávisti teologické tlučhuby. Neobávej se nikoho tak jako sebe sama. Uvnitř v nás je soudce, který nezklame a na jeho hlasu nám musí záležeti více než na potlesku celého světa a na moudrosti Řeků a Egypťanů. Umiň si, synu, že nepodnikneš nic proti jeho hlasu, a ať máš jakékoli záměry a úmysly, nejdříve se ťukni do čela a taž se ho o radu. Mluví zpočátku jen tiše a blábolí jako nevinné dítě, ale máš-li jeho nevinnost v úctě, rozpoutá zvolna jazyk a promluví k tobě zřetelněji. Uč se rád od jiných, a kdekoli se hovoří o moudrosti, lidském štěstí, světle, svobodě, ctnosti atd., tam pilně naslouchej. Nevěř však příliš rychle a ochotně, neboť nepřinášejí všechna mračna vodu a způsobů je také mnoho. Někteří si totiž myslí, že mají věc, dovedou-li o ní mluvit a mluví-li o ní. Slova jsou jen slova, a kdekoli plynou příliš lehce a pohotově, tam se měj na pozoru, neboť koně, které za sebou táhnou naložený povoz, chodívají pomalejším krokem. Neslibuj si nic od honby a honců, a kdekoli je na ulici hluk, raději se vzdal. Chce-li Tě někdo učiti moudrosti, pohlédni mu do očí. Je-li domýšlivý, a byť by byl sebeučenější a sebeslavnější, nech ho býti a zřekni se jeho poselství. Co kdo nemá, nemůže ani dávat. A svoboden není ten, který si myslí, že může dělat, co chce, ale svoboden je, kdo dovede chtít to, co dělat má. A moudrý není ten, který si myslí, že všechno ví, ale moudrý je, kdo ví o své nevědomosti a tím se zbavil domýšlivosti. Co je v mozku, to je v mozku. A bytí je první ze všech vlastností. Jde-li Ti o moudrost, hledej ji a nedbej věcí svých, nýbrž zlom svou vůli a čekej trpělivě, co přijde. Uvažuj často o posvátných věcech a buď si jist, že Ti to bude k užitku, a že v Tobě bude po celý den působit jako kvásek. Nepohrdej žádným náboženstvím, neboť všechna jsou určena duchu, a nikdy nemůžeš věděti, co se skrývá za nevzhlednými obrazy. Pohrdati je snadné, synu můj, ale mnohem lepší je chápati. Nepoučuj druhých, dokud sám nejsi vyučen. Zastávej se pravdy, kdykoli můžeš, a dej se pro ni třeba nenávidět. Ale věz, že Tvoje věc není věcí pravdy, a dbej, aby nesplývaly, nebo pozbudeš všech zásluh. Čiň dobro jen jakoby maně a nestarej se, co z toho bude. Žádej si jen jednoho, ale toho si žádej z plna srdce. Pečuj o své tělo, ale ne tak, jako by bylo Tvou duší. Buď čestný vůči každému, ale nesvěřuj se kdekomu. Nevměšuj se do cizích záležitostí, ale svých si hleď pilně. Nelichoť nikomu a nedej si lichotit. Cti každého podle jeho stavu, ale zahanbi ho, nezasluhuje-li si toho. Nedluž nikomu nic, ale jednej s každým uctivě, jakoby byl Tvým věřitelem. Nechtěj býti vždy velkomyslným, ale spravedlivým buď vždy. Nečiň nikomu šedivých vlasů, ale jednáš – li vždy správně, nemusíš míti starost, že Ti vlasy předčasně zešediví. Nedůvěřuj gestikulaci, a chovej se, jak Ti od přírody dáno. Pomáhej a dávej rád, máš-li z čeho, ale nedomýšlej si proto, že bys byl něco vyššího. Nemáš-li však z čeho, měj aspoň doušek čerstvé vody po ruce a nedomýšlej si proto, že bys byl něco nižšího. Nezpůsob žádné dívce žalu a pomni, že také Tvoje matka bývala dívkou. Neříkej všechno co víš, ale vždy věz, co říkáš. Nepřivěšuj se k velikým. Nesedávej s posměváčky, neboť to jsou nejbídnější ze všech tvorů. Ne pobožnůstkářů, ale lidí zbožných si važ a drž se jich. Člověk mající pravou bázeň Boží v srdci, je jako slunce, které svítí a hřeje, ač nemluví. Konej co je hodno odplaty, ale nežádej si jí. Máš-li nouzi, postěžuj si sám sobě, ale nikomu jinému. Měj vždy něco dobrého na mysli. Až zemru, zatlač mi oči a neoplakávej mne. Stůj při své matce a cti ji, dokud bude živa, a pochovej ji po mém boku. Rozjímej denně o smrti a životě a o tom, jak dojdeš života věčného, a buď vesel. Neodejdi pak ze světa, aniž něčím veřejně prokážeš svou lásku a úctu k zakladateli křesťanství. Tvůj věrný otec Matthias Claudius

---