Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePetřínské zastavení
Autor
Movsar
Nedělní četbu v plenéru mi nepravidelně narušovali výletníci mířící k Petřínské rozhledně. Vítal jsem jejich, někdy třeštivou, přítomnost jako vytržení od tíhy psaných slov, malou podívanou. Jen disciplinovaně kráčející dvojice mi, nejen protože šla mlčky, nedala rozklíčovat své "záhyby duše".
Vzteklá Němka a její bělolící přítel, manžel, panáček jistě. Polka vypínající rosolovitá prsa před objektivem v póze manekýny. Její přítel, manžel, panáček jistě si s ní posléze vymění roli a postaví se před objektiv. Oba jsou vybaveni svým přístrojem, vidí v něm jeden druhého? Těžko soudit. Primitivní rodinka "Homolků" utlouká ticho palicemi nejhloupější slov, jaká jim přijdou na vepřové jazyky. Dvě Rusky, kypící zdravím a břišním tukem odhalují vysoké dásně v širokém úsměvu. Za lavičkami na trávníku se ozývá v krátkých dávkach jektavý smích šílence. Po chvíli padne na bok, vysílen šíleností světa před trávníkem.
Rázným krokem, který nezná otázek, vyšlapuje dívka s hřívou mezistříbrných vlasů, vystrčeným oblým břichem připomínajícím krunýř karety, vytrčeným zadkem vtěsnaným do světlých džínsů. Jen jakoby je podepírána rukou přítele s tváří zdobenou kartáčovitou bradkou. Jde jí po boku, rázně, neklade otázky jejím krokům. Minou kašnu, pohledy horečně upřené skrze kopec před nimi, skrze cestu.
Mezitím zmizel blázen z trávníku za lavičkami, neznámo kam. Dává signál, že bláznivost se přesunula pro tuto chvíli k jinému místu zastavení?
A tak tuto cestu pro další chvíle označily kroky pochodu, spořádaného, šikujícího, mizejícího v pravidelnosti klapotu podpatků. Je poledne, a tam nahoře, o pár zastavení výše, v bufetu plném nedělních výletníků, už jistojistě "Homolkovi" nechávají stékat krůpěje mastnoty po bradách klapajicích v méně pravidelném rytmu mlaskavého blues. Je pravděpodobné, že někde tam, právě teď, ruší teutonský hněv, nevidoucí čočky fotoaparátů, stepní svěžest a prostou všelidskou nenažranost jektavý smích. Ozývá se odkudsi z trávníku kolem, nerozumějící a přesto rozumný, utichající až v dusotu pravidelných, nezastavujících se kroků.