Šumavské momentky 5

Vlhko v ranním vzduchu tónuje krajinu do modra

Sbohem, Šumavo…

To nemohlo dobře dopadnout…
Přijeli jsme sem, do Českých Žlebů, třináctého a to mluví za všechno. Nikdy jsem nebyl na pověry – leč jen na nevinné houbařské, sportovní nebo studentské. Ze srandy – samozřejmě… Dneska jsem na nejlepší cestě ty pověry vzít na milost a propůjčit jim nějakou, možná i dost velkou důležitost a pravdivost.
Proč ?
Dneska je sice devatenáctého – takové inertní datum, ale je pátek a i když slunce svítí, tráva a nízké keře jsou šedivé. To znamená, že s houbami je pro nejbližší dny smyčec (správně česky šmytec). Ony tu ještě porostou, ale my už nemáme dovolenou a zajištěný pobyt, nehledě k tomu, že za nejistou naději bychom vyplázli dalších dvanáct tisíc. Rozhodli jsme se vypadnout o den dřív…

Po nás zítra přijede jiná naivní rodina, prý z Prahy. Snad jim spíš bude záležet na rozhlednách, než na houbách. Nakonec jsme i my na té dovolené našli klady : byli jsme týden se synem a snachou, což se nám za jejich sedmnáctileté spolužití ještě nepovidlo, zainhalovali jsme si čistý vzduch, protáhli fyzično, viděli věci, které u nás nenajdeme no - a těch pár hříbků taky máme…

Nebylo to marné.

Po snídani jsme zabalili, zhruba uklidili, vypnuli proud a zavřeli vodu. Využil jsem sluncesvit (my Kanaďané říkáme sunshine) a udělal pár fotek. Zamkli jsme – finito ! Nastěhovali jsme naše krámy a těla do auta, srovnali se a po deváté vyjíždíme : Žleby – Hliniště – Vimperk – Příbram a tak dál. Než jsme dojeli do Vimperka, udělal jsem si za jízdy z auta pár snímků na rozloučenou – a pak : Sbohem Čechy, jedeme domů! Jen jsem to domyslil, zmizelo slunce za mrakem.

V Roudnici jsme ještě zajeli na oběd a pak domů, k horám. K našim horám… Jak maják se na severu tyčil Lovoš, vlevo za ním vyšší Milešovka a vpravo za ním rovněž vyšší Kletečná. Taky je u nás krásně a houby tu ještě nějaké letos najdeme.

Když jsme nesli tašky do bytu, začalo pršet…

...třeba ještě někdy - kdo ví ?