smršť vzduchem

v autobuse je cítit požár stojí a liják ořechů bubnuje o střechu jako záplava tenisových podání klíčky tikaj v zapalování po řidiči zbyla na pedále bota sedíme zaraženě na sedadlech předstíráš jakože nic krajina že ujíždí silnice že je jako rozbitá otírám sklo jsem ráda že sedim u okýnka jedeme drcá to -ty silnice teda jako vážně stojej zaprd nojo nic no- mávneš a dáš mi pod hlavu svůj svetr když usínám po dešti rozbřesklo se v uličce u vytržení zíráš -to sem snad blázen- jak paraplíčkem jednohubka autobus skrznaskrz prorostl stoletym stromem