Na Bystřičce

Jel jsem s bráchou na Bystřičku. Povídal jsem mu, že nemít holku je hrozný. Pořád jsem na to myslel, že nikoho nemám a brácha mi dával rady. Rady zkušenýho harcovníka. Vykládal o tom, jak udělat, aby holka žárlila nebo jak udělat, aby to vypadalo, že žárlí on. Moc jsem tomu nerozuměl, ale stejně bylo fajn ho poslouchat. Před týdnem jsem objevil, že rádio v autě je výklopný a je tam slot na kazety. Tak jsem tam šoupl Deadmana a trochu to osolil. Všude kolem byl podzim a my jeli na Bystřičku. Ve Valmezu jsme nabrali Peťu a jeli za Míšou a Zuzkou na chatu. Když jsme dojeli, byla už tma a pršelo. Hodili jsme dovnitř spacáky a šli přes hráz k Mokrošům. Měla tam být diskotéka, na kterou se scházela mládež ze všech kopců kolem. Sedli jsme si u krbu a chvíli jsme na sebe hleděli. Pak přišla číšnice, která se snažila být tajemná, protože nechtěla říct, do kolika vaří. Ale řekla nám, že v devět musíme stůl přesunout ke zdi, protože stojí na place, kde se paří. Pili jsme pivo a kecali a když se blížilo k devítce, začali se dovnitř hrnout mladý. Koukal jsem po holkách a říkal si, že jsou mi fakt už hodně vzdálený. Pak si dýdžej začal vybalovat nádobíčko a tak jsme vzali stůl a odnesli ho ke stěně. Snědli jsme polívku a nějakej guláš a já pořád koukal kolem, jestli neuvidím nějakou holku, co by se mi líbila. Vyhlídl jsem si jednu mladou a jednu starší. Ta mladší byla světlovlasá a byla to taková holubice mezi vrabci. A bylo jasný, že to o sobě ví. Ta starší seděla na baru a vypadala osaměle. Hráli jsme krabičku a kdo prohrál, musel jít na plac něco předvést a navázat kontakt. Prohrál jsem jako první. Tancování mi vůbec nejde, ale přesto jsem máchal rukama a tyhlety věci, co lidi dělaj. Pak jsem šel za holkama, co pařily u krbu, chvíli u nich postál a nakonec jsem řekl „čau“. Tak nejškaredší mě sjela pohledem a kysele odpověděla „no nazdar.“ Šel jsem poprosit holku, co pomáhala dýdžejovi, o Systémy. Měla Chop Suey a pustila to asi za hodinu. Tak jsme s Peťou vstali a dali se do toho. Začal jsem docela vysoko skákat, ale chtěl jsem ještě výš. Pak se mi to podařilo a dotkl jsem se rukou stropu. Pořád jsem skákal až ke stropu a všichni se na mě dívali, protože nikdy nic takovýho neviděli. I já jsem byl překvapenej, ale dělal jsem, že takhle skáču normálně. Pak se Peťa odrazil směrem ke mně a hrudníkem do mě narazil tak, že jsem odletěl až ke krbu. Chvilku jsme takhle blbli a já pořád poočku sledoval tu blondýnu a holku za barem. Nakonec jsem se na holky vykašlal, protože to stejně nemělo smysl, zvedl kotvy a odplul s ostatníma na chatu. Ráno mi nebylo ani moc špatně. Venku pořád pršelo a všichni spali. Udělal jsem čaj a čekal, až se probudí. Nasnídali jsme se, odvezli Peťu do Valmezu a valili domů. Zase jsem přemýšlel o tom, že nemám holku. Ale bráchovi jsem to neříkal. Někde u Hranic se objevily první kopce Jeseníků. Ukázal jsem na barevný stromy před námi a brácha řekl, že si teprve před pár dny uvědomil, že je podzim. Prej to byl jenom takovej moment, kdy mu to došlo. Ve vzduchu visela nevyhnutelnost a uvnitř mýho bitevního pole se do sebe navážely dvě armády. Jedna měla černý prapory s bílou lebkou a druhá modrý. Nevím přesně, co měla za erb, ale myslím, že něco docela nadějnýho.

---